BURNUM – archeologická senzace

(CHORVATSKO 2015) V souvislosti s antickými památkami v Chorvatsku si člověk nejčastěji vybaví úžasnou arénu v Pule a Diokleciánův palác ve Splitu. Jenže zdejší oblast skýtá doslova nepřeberné množství svědků někdejší přítomnosti římské říše. A poměrně nedávno došlo na senzační objev další arény v Burnumu na pravém břehu řeky Krka.

*

O přítomnosti Římanů ve zdejším kraji se vědělo už dávno díky torzu kamenných oblouků, ležících při silnici D59 ze Skradinu do Kninu nedaleko obce Kistanje na místě dávného vojenského tábora. Jeho vznik se datuje do počátků prvního století po Kristu, kdy sloužil jako základna jedné ze dvou legií, střežících oblast Dalmácie. Jejich úkolem bylo dohlížet na bezpečnost strategické komunikace mezi římskou metropolí a jejími provinciemi a koloniemi na Balkáně až po Albánii.

Rekonstruovaná brána amfiteátru Burnum

 Nicméně v roce 42 n.l. se zdejší legionáři zapletli i do politického komplotu proti tehdejšímu císaři Claudiovi. V jeho pozadí stál vyslanec Lucius Arruntius Furius Camillus Scribonianus, který měj tajné napojení na římský senát. Pokus svrhnout „koktavé lidské munstrum“ a obnovit republiku však neměl dlouhé trvání. Claudia údajně před hrozícím pučem uchránili bohové, kteří v legii šířili zlověstné signály. Vesměs se jednalo o „sabotáž“ zažitých zvyklostí před válečným tažením v podobě vyvěšování orlů nebo vytažení mečů, zabodnutých do země. Ve skutečnosti se však na selhání celé vzpoury, která skončila po pouhých pěti dnech, podepsala únava vojáků z dlouhých válek a jejich bláznivých císařů (Claudia předcházel ve funkci Caligula) a relativně spokojený život v Dalmácii, kde se chtěli natrvalo usadit.

Z historického a archeologického bádání se dnes usuzuje, že v burnumském ležení působila XI. legie Claudia Pia Fidelis a IV. legie Flavia Felix. Za císaře Vespasiana byla vojenská základna ještě rozšířena a její součástí se stala i aréna pro gladiátorská představení a legionářská shromáždění, schopná pojmout 6000 diváků (podle některých odhadů až 8000). Jen pro zajímavost – tolik obyvatel měl Záhřeb na počátku 19. století!

 Mapka s přístupy k jednotlivým zajímavostem národního parku Krka a pohled do burnumské arény

 Nicméně ještě koncem 1. století n. l. (někdy kolem roku 86) římské legie Burnum opustily a za císaře Hadriana byl někdejší vojenský tábor povýšen na město s vlastní samosprávou, které zůstalo důležitým centrem Dalmácie až do zániku Západořímské říše na konci 5. století po Kristu. Vpád barbarských kmenů Ostrogótů a Slovanů však nakonec přivodil i zánik Burnumu a de facto jeho vymazaní z povrchu zemského.

*

Oblouky burnumského tábora na kresbě z roku 1774, letecký snímek, který pomohl lokalizovat amfiteátr a jeho objevitel Zlatko Uzelac

 Jedinou relativně zachovalou stopou zůstávaly kamenné oblouky, které bývaly součástí tzv. preatoria. Ještě v roce 1774, kdy tudy putoval Alberto Fortis z Padovy, byly oblouky tři. Dnešních časů se však „dožily“ už jen dva.

Zato nad amfiteátrem jakoby se slehla země. Doslova a do písmene. Zbytky zdí, které ho obklopovaly a jaké známe z římského Kolosea nebo veronské a pulské arény, časem rozebrali místní obyvatelé jako stavebné materiál a zbytky objektů pomalu překryl nános půdy a křovinatého porostu, takže pro pěšího pozorovatele šlo nanejvýš o terénní nerovnost.

*

Rekonstrukce římského vojenského tábora Burnum a podoba arény na počátku její renovace

 S archeologickým výzkumem v oblasti Burnumu se začalo ještě za Rakousko-Uherska. Členové expedice Orient 1912 provedli základní výzkum, i když se museli potýkat s nevraživostí místních obyvatel. Výzkum pokračoval i po 1. světové válce a v 30. letech se objevily první úvahy, že by součástí komplexu mohla být i aréna. Archeologický výzkum pokračoval v 70. letech minulého století a další indicie přinesly objevy starých římských mincí a jiných kovových artefaktů prostřednictvím minohledaček, které místní obyvatelé získaly od jednotek UNPROFOR po válce z let 1991-1995. Jenže kde přesně arénu hledat? Kterým směrem a jak daleko od tábora?

Burnumské Idy

 K objevu nakonec pomohla náhoda, moderní archeologické postupy a paradoxně – národní chorvatský výrobce elektřiny společnost HEP (obdoba českého ČEZ). Jeho svévolné chování a nakládání s vodními zdroji v národní parku Krka totiž způsobilo vyschnutí některých velkých vodopádů a ohrožení řady živočišných druhů. Tehdejší náměstek na ministerstvu životního prostředí Zlatko Uzelac se proto rozhodl provést letecké snímkování severní části parku a na základě jeho vyhodnocení určit možnosti nápravy a revitalizace poškozeného přírodního a kulturního dědictví.

A snímky z okolí Ivoševci v roce 2002 přinesly senzační odhalení, považované Chorvaty za archeologický objev století! V této souvislosti ovšem nutno dodat, že v rámci Dalmácie. Podobné římské arény byly totiž v poslední době objeveny například i v Anglii (dokonce na území Londýna) a Walesu.

*

Rekonstrukce gladiátorských zápasů v burnumské aréně

 Na tomto místě stojí za zmínku malý přípodotek, jak se svět odměňuje velkým objevitelům. Po úspěchu s objevem burnumského amfiteátru se Zlatko Uzelac stal poradcem chorvatské ministryně kultury Andrey Zlatary Violičové. Jenže znáte to. Řevnivost a animozita není vlastní jen politikům, ale každému oboru lidské činnosti, vědeckou a akademickou obec nevyjímaje. V Chorvatsku spolu soupeří o věhlas (a až v první řadě o finanční granty) dvě archeologické skupiny. Pulská a splitská. Uzelac měl blízko k té splitské, a tak ho ta pulská obvinila z diletantismu a „postarala se“,  aby už po roce byl z ministerstva kultury přes podporu ministryně odvolán…

*

Vojáci XI. legie z burnumského tábora

 Kruhový objekt burnumské arény se rozkládá asi 400 metrů od původního vojenského tábora, kde se až do té doby pásla stáda ovcí a tu a tam tudy projel nějaký ten vůz. Průměr arény činí něco kolem 100 metrů a nálevkovité hlediště ční v nejvyšším bodě do výše osmi metrů. Do arény vedou čtyři vstupy, orientované podle světových stran a v současné době probíhá jejich rekonstrukce. Objekt je přístupný za poplatek od roku 2010 a z iniciativy obyvatel nedalekého Šibeniku se zde pořádají slavnosti „Burnumské Idy“. Po dokončení obnovy areálu lze předpokládat, že se místo stane jedním z mimořádně atraktivních turistických lákadel šibenické riviéry a mohlo by odlehčit dnes už nezdravě přelidněné dolní části národního parku Krka.

*

Vojáci IV. legie

 Památka je velmi snadno přístupná, k amfiteátru se lze dostat z parkoviště u silnice D59 kolem pokladny asi po 200 metrech chůze po šotolinové cestě. K praetorijským obloukům lze dojít z parkingu pěšky a nebo k nim zajet, ale je nutno zvýšené opatrnosti, neboť vjezd na zatravněnou plochu, kde lze zanechat auto, je velmi ostrý a vede úzkým průjezdem v kamenné zídce. Na rozdíl od vodopádů při dolním toku Krky zde však zatím na větší počet cestovatelů a turistů nejsou zatím zavedeni, takže občerstvení (v horkém létě hlavně v podobě tekutin) s sebou!

 Text a foto © I. a F. Kuníkovi a archív -CC-