Dolomity v zimě 2.

Nevysoký hřeben Paganelly (2125 m n.m.) nad řekou Adige, při jehož západním úpatí se rychle rozrůstá malebná obec Andalo (1054 m n.m.), byl ještě před pár lety známý jen úzkému okruhu milovníků Dolomit. Dnes se však rychle dotahuje na nejprestižnější lyžařská střediska a čeština zde zní stále častěji.

Předností má dnes Paganella nespočet. Vedle neustále se rozšiřujících a modernizovaných (a takřka kompletně zasněžovaných) sjezdovek od těch nejlehčích pro lyžařské školky až po ty nejnáročnější, klikatících se úžasně malebným terénem s fantastickými výhledy na skalní hroty Brenty, je to také jejich šířka. Prostě sjezdařské dálnice, kde je pro každého dostatek místa, kde si můžete užít svištícího větru kolem vašich uší a přitom nehrozí, že někoho ohrozíte vy, nebo že někdo ohrozí vás! Kdo má srovnání například s úzkými koryty ještědských sjezdovek, ví, o čem je řeč.

Pohled na zimní Brentu z andalského penziónu

*

Když jsme před pár lety během letního putování po severní Itálii zavítali i na Paganellu, cílem bylo samozřejmě udělat si srovnání různých ročních období a současně okoukli, co se chystá na novou sezónu. Nejen, že se tehdy stavěla nová lanovka a sjezdovka (j), ale u stávajících sjezdovek  se zarovnávaly terénní nerovnosti a zúžená místa se rozšiřovala. Jak si to místní dokázali vyjasnit s ochránci přírody, mi dodnes není jasné. Zkusit si něco podobného na šumavském Špičáku nebo na již zmiňovaném Ještědu, dostanou naši zelení enviromentalisté nejspíš zelenou kopřivku…

A samozřejmě ještě jedna deviza zvyšuje atraktivitu Paganelly v očích milovníků alpského lyžování: důmyslné vzájemné propojení a neustále inovovanou síť lanovek (sednete na první lanovku a pak celý den nemusíte sundat lyže). O vlek tady už nezavadíte a otevřené čtyřsedačky, na které se láká do Krkonoš nebo na Šumavu jako na nejnovější hit, zde už vyřazují a nahrazují lanovkami s překlopným krytem, kde na vás nefouká ani nesněží…

*

K dalším přednostem Paganelly patří snadná dostupnost i ze vzdálených penziónů a vedlejších horských obcí, jako je třeba Molveno nebo Cavedago. Jednak díky husté síti skibusů a jednak díky velkým bezplatným (!) parkovištím v Andalu v těsné blízkosti velkokapacitní kabinové lanovky, která vás rychle a pohodlně vyveze do stanice Doss Pela (1782 m n.m.), odkud už máte všechny slasti sjezdového lyžování přímo po ruce.

*

Prakticky u každé sjezdovky najdete útulnou občerstvovací chatu s terasou, kde můžete dát orazit svým namoženým svalům a po libosti chytat bronz a lelky. O nic nepřijdete, fronty na vlek – pardon na lanovku zde neznají. A pokud se už náhodou přece jen sjede nějaká větší grupa, zdejší lanovky si s ni rychle poradí. A ještě něco vám tady utkví v paměti – neustálá pohotovost obsluhy lanovek. Tady se zranit musí být umění, napadne vás. Přesto k nim tu a tam dochází. Sám jsem na „wéčku“ kdysi hodil salto. Pravda bylo to už v podvečer, člověk měl něco v nohách, koncentrace se vytratila. Přesto nehrozí, že byste tady strávili noc. Přes den jsou zde neustále v pohotovosti carabinieri na svých sněžných skútrech (zde v roli horské služby) a „po zavírací době“ následuje pozorná kontrola sjezdovek, na které po uzavření lanovek okamžitě vyjíždějí rolby, aby terén důkladně zarovnaly a připravily pro další den. Zkušení opozdilci  se pak už za soumraku rádi svezou do Andala po rolbami dokonale „vymanšestrované“ sjezdovce.

*

GALERY

© -CC-