Frankensteinovo tajemství

(Polsko, 2013) Příběh doktora Viktora Frankensteina (Frankenstein; or The Modern Prometheus) patří už po dvě století k základním kánonům vědecko-fantastické literatury. Přitom v době svého vzniku, v roce 1818, jeho autorka – anglická spisovatelka a básnířka Mary Shelleyová – neměla bezpochyby ani tušení, jakého věhlasu se její dílo dožije a nakolik o století později jeho celosvětovou popularitu utuží ne-li přímo znásobí filmové zpracování režiséra Jamesa Whalea s Borisem Karloffem v roli umělého monstra, stvořeného doktorem Frankensteinem z roku 1931.

*

Teolog, lékař, filosof a alchymista Johann Konrad Dippel (vlevo) a fronstispice z knihy Mary Shelleyové z roku 1831 (vpravo)

Frankensteinovo monstrum (a nikoli monstrum Frankenstein, jak se zhusta mylně uvádí) se stalo legendou, ale dodnes je zároveň spjato s řadou nejasností a otazníků. Ať už jde o žánrové zařazení, které hollywoodští tvůrci poněkud nepřesně nakormidlovali hororovým směrem, i když ve skutečnosti je jeho podstatou filosoficko-morální dilema, nakolik si člověk může osobovat právo zastupovat skutečného Stvořitele. A nebo o hádanku, odkud Shelleyová čerpala inspiraci a kde má její příběh vlastně svůj původ. Jistě, mohlo by se jednat o záležitost pouhé autorčiny fantasie, nicméně existují indicie, že Shelleyová nevařila z čisté vody, ale měla nějaký nebo nějaké záchytné body, od nichž se odrazila.

*

Prvotním impulsem ke zrodu literárního příběhu se stalo zřejmě chladné, deštivé a vůbec ponuré léto roku 1816, které Mary trávila spolu se svým manželem Percym ve společnosti lorda Byrona a Johna Polidoriho ve vile Diodati nad Ženevským jezerem. Tehdejší počasí podle všeho ovlivnila gigantické erupce sopky Tambora v Indonésii z roku 1810 a společnost si krátila chvíle u krbu studie německých duchařských historek a nadpřirozených jevů.

*

Zámek Frankenstein v 18. století

V této souvislosti se podle jedné z verzí se stal předobrazem doktora Frankensteina alchymista Johann Konrad Dippel (1673-1734), pocházející z hradu Frankenstein poblíž Darmstadtu (proto také někdy uváděný jako Konrad Frankenstein). Vystudoval teologii na univerzitách v Giessenu a Strasburku, ale kvůli odkladům s udělením profesury se pustil do kritiky luteránů a tvrdě se stavěl proti všem omezením svobodné lidské volby, ať už byli jeho terčem luteránští kněží a racionalističtí filozofové. Později se v Berlíně pokoušel přeměnit stříbro ve zlato a v Holandsku působil jako lékař a vyučující na leydenské univerzitě. Ani tam ho ale nepřešly jeho pofidérní alchymiostické pokusy a když se provalilo, že si k nim použil „vypůjčené“ stříbro, musel se rychle pakovat. Nový azyl nakonec nalezl opět jako lékař s v Dánsku u hraběte Christiana Detleva von Reventlow. V roce 1717 však Dippel urazil místního hodnostáře, za což vyfasoval doživotí. Nicméně v roce 1726 se Reventlow nad alchymistou slitoval a omilostnil ho.

*

Existuje však ještě další, neméně zajímavá verze vzniku frankensteinovského románu. A její stopa vede do relativně nevelké vzdálenosti od českých hranic, do jihovýchodního Slezska. Tady, zhruba na půl cesty z Náchoda do Wroclawi, se rozkládá starobylé město Ząbkowice Śląskie. Na tom by samozřejmě nemuselo být ještě nic zvláštního, kdyby se tohle město před rokem 1945, než se tento region stal součást Polska, nejmenovalo Frankenstein.

*

A zámek Frankenstein respektive Zabkowice Śląskie dnes

Vznik města není přesně datován, nicméně se tak podle všeho stalo někdy v 80. letech 13. století (nejstarší písemný dokument, zmiňující „civitas Frankenstein“ pochází z roku 1287). Město se poměrně rychle rozvíjelo a jeho obyvatelé měli už od jeho založení právo volného lovu ryb ve všech přiléhajících řekách a potocích. V roce 1298 získaly právo povinného uskladnění soli a olova a v téže době jim bylo přiznáno i tzv. mílové právo, v jehož rámci mělo možnost regulovat v uvedené vzdálenosti od hranic města přítomnost nejrůznějších stánkařů a jarmarečníků. V roce 1325 byl ve Frankensteinu ustaven soudní dvůr a v polovině 14. století dědičný úřad fojta, který získal rod Reichenbachů. Úřad fojta byl pak v roce 1536 postoupen do rukou městské rady.

Během let se vláda nad městem měnila a ještě v polovině 14. století kníže Mikołaj postoupil město českému králi a římskému císaři Karlu IV. V českých rukách zůstal slezský Frankenstein i po husitských válkách. V letech 1454-1569 jej měl v držení rod pánů z Poděbrad, z nichž se do historie města a okolí zapsal nejvýrazněji Karel I. Minsterberský, vnuk krále Jiřího z Poděbrad (1476-1536). Ten si dokonce Frankenstein vybral za svoje sídelní knížecí sídlo a nechal zde vybudovat první renesanční zámek na slezském území.

*

Záběry z Whaleova filmu Frankenstein z roku 1931, kde roli monstra ztvárnil Boris Karloff

Po roce 1569 přešla vláda nad zámkem a městem do rukou starostů z rodu von Reichenbach, zastupujících v této funkci císaře. Nicméně smrt Fabiana von Reichenbach v roce 1605 jakoby předznamenala, že pro město nadcházejí těžké časy. Už rok po starostově smrti totiž vypukla aféra, která dává nahlédnout, že tehdejší doba nebyla jen o inkvizičním pronásledování čarodějnic a nebo náboženských heretiků, ale že měla i své temné kriminální stíny.

Na první pohled se zdálo, že za nečekaným nárůstem mrtvých ve městě je toliko epidemie moru. Nicméně zanedlouho vyplula na světlo hodně ošklivá kauza, v jejímž pozadí bylo osm hrobníků – šest mužů a dvě ženy. Na základě vyšetřování, jehož účastníky bylo i několik místních i přespolních lékařů, bylo zjištěno, že tahle povedená partička vyráběla z nakažených mrtvol smrtící prášek, který opakovaně rozptylovala ve vyhlédnutých domech a potírala jím kliky a klepadla. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a když byly oběti na pravdě boží, hrobníci vyrabovali jejich domy.

*

Ruiny evangelického kostela v Zabkowicích

Na každý pád si však osmička obžalovaných také „přišla na své“. Její výslech totiž probíhal dle tehdejších zásad formou tortury, při níž se její členové dokonce přiznali k ještě horším zločinům. Nejen, že vykrádali svatostánky, ale dokonce prý mrtvým těhotným ženám rozřezávali břicho, aby získali jejich plody a z pověrčivosti jedli syrová srdce nenarozených dětí. A jeden z hrobníků původem ze Strzegomie údajně zneuctil tělo jedné mladé dívky. Inu, i takové byly červánky novověku, a to ještě na Slezsko a Frankenstein čekaly hrůzy třicetileté války. O celém případu tehdy informovaly nejen církevní zdroje, jako například pastor Samuel Heinitz, ale také noviny Newe Zeyttung, vydávána v Augsburku. A je možné, že také tento případ inspiroval Mary Shelleyovou, mimo jiné stran vykrádání hrobů a pokusů s mrtvolami.

*

Zabkowická radnice

Během třicetileté války byl Frankenstein několikrát obležen a vypleněn. Největší škody utrpěl v samotném závěru válečného běsnění v roce 1648. Následující 18. a 19. století se však stalo pro město epochou významného rozvoje, k němuž přispěla i skutečnost, že se Frankenstein stal významným vojenským posádkovým městem. Už v roce 1815 zde bylo zřízeno petrolejové pouliční osvětlení, které po vybudování městské plynárny nahradilo v roce 1863 osvětlení plynové.

Ještě v roce 1806 zde vznikla první městská tiskárna, kde se od roku 1821 tiskly noviny Frankensteiner Stadtblatt. V téže době také byla zahájena demolice městského opevnění. Rozmach města přibrzdila nečekaná katastrofa 24. dubna 1858. V půl třetí odpoledne si tehdy děti hrály u Stříbrnohorské brány a jimi založeného ohýnku záhy vypukl pustošící požár, který zničil prakticky celé město a ještě sousední ves Sadlno.

*

Šikmá věž ve Frankensteinu na snímku počátku 20. století

Tehdejší požár silně poničil i jeden z architektonických symbolů města – tzv. Šikmou věž (Krzywa wieża). Podle některých německých badatelů tvořila původně tzv. bergfried starého hradu. Tomu by podle všeho nasvědčoval i původní stavební materiál, který je až do výšky 11 metrů z kamene a teprve poté následuje cihlový vršek. Věž byla podle všeho dokončena někdy v roce 1413, ale ještě v 2. polovině 15. století přišel první zlomový okamžik v její historii. Tehdy byl totiž hrad, patřící svídnickým knížatům, zničen vojsky Jiřího z Poděbrad.

Druhý zlomový, a to doslova a do písmene, okamžik nastal 24. srpna 1598, kdy se zřejmě pod vlivem tektonického pohybu a zátěže cihlové nástavby věž vychýlila o 1,5 metru. Nicméně její základy a celková konstrukce zůstaly natolik odolné, že vydržela až do již zmíněného požáru v roce 1858. Tehdy se už začalo vážně uvažovat o jejím rozebrání, nicméně městské radě se podařilo prosadit její zachování.

*

Posledních archeologické výzkumy frankensteinské (dnes ząbkowické) Šikmé věže proběhly v letech 1999-2000 a v roce 2007 byla ukončena kompletní rekonstrukce vnitřních stěn. Každou čtvrt hodinu se pak nad městem rozlehne hlas jejího zvonu.

*

Město zaznamenalo nejdynamičtější rozmach na přelomu 19. a 20. století, kdy zde byly postaveny nové špitály, školy (včetně gymnázia), vodovod (1894) a kanalizace. V roce 1905 čítalo 8404 obyvatel, z toho 98,9 % Němců, 0,6 % Židů a 0,2 % Poláků, přičemž 77,7 % bylo katolíků a 21,7 % evangelíků.

První i druhou světovou válku přečkalo město bez větší újmy, nicméně po roce 1945 došlo k vysídlení německého obyvatelstva a tím prakticky k jeho vylidnění. Důsledky si lze domyslet. Následující desetiletí pod komunistickou nadvládou přinesly kdysi vzkvétajícímu městu příznačně totální úpadek.

*

A stejný záběr z června 2013

Teprve po pádu totality se během 90. let minulého století začalo alespoň s dílčí obnovou města a jeho památek. Rekonstrukcí prošla radnice a již zmíněná Šikmá věž, na alespoň částečnou obnovu však stále čekají ruiny zámku. Projekt sice existuje, ale nedostatek finančních prostředků podobně jako v Česku zatím jeho realizaci oddaluje.

V současnosti je jinak někdejší město Frankenstein a dnes Ząbkowice Śląskie místem nejrůznějších kulturních akcí a setkání, kterým dominuje zejména tzv. Weekend z Frankensteinem a Polsko-české dny křesťanské kultury.

© Text a foto: František Kuník