Golden Eagle

(JADRAN 2015) Každý správný cestovatel vám řekne, že nejspolehlivější dopravní prostředek představují vaše dolní končetiny. I když i ty se mohou odřít, opuchnout a nebo dokonce dolámat. Nicméně dnešní pokročilé civilizační možnosti nabízejí doslova nepřeberné možnosti způsobů cestování, ať už v pohorkách a s kletrem na zádech nebo na palubě námořní jachty, která je schopná vás vyvézt až na druhý konec světa. A to s komfortem, nad nímž by zřejmě nejeden tramp ohrnul nos. Jenže lodě, to je cestovatelská kapitola sama o sobě, kterou zpravidla dovede ocenit zase jen námořník nebo alespoň milovník slané vody.

*

Superjachta Golden Eagle po kompletní rekonstrukci na snímku ze srpna 2015

 Pravda, luxusní motorovou jachtu si nemůže dovolit každý, ale přesto už svým designem a krásou budí tato plavidla obdiv každého, kdo na ně narazí. Vody Jadranu přitom začala před časem křižovat loď, která sice zdaleka nepatří k nejdražším, ale ani nejlevnějším.

Jmenuje se Golden Eagle a vznikla v roce 1990 ve světoznámých italských loděnicích Picchiotti ve Viareggiu. Jedná se motorovou jachtu (MY – motor yacht) třídy 43 metrů (140 stop), širokou 8,40 metru a s ponorem 2,60 metru o výtlaku 320 t. Má smíšenou konstrukci s ocelovým trupem a duralovou nástavbou a její pohon obstarávají dva dieselové motory Deutz AG po 950 k (708 kW), které jí umožňují dosáhnout maximální rychlosti 15,2 uzlu.

Jachta dlouho křižovala vody Středomoří jako tisíce jiných, ale pozornost k sobě připoutala až v době, kdy ji zakoupil kanadský miliardář Peter Munk.

*

Peter Munk a jeho jachta na Jadranu

 Peter se narodil v roce 1927 v Budapešti a jeho židovští rodiče  patřili k  posledním šťastlivcům, kterým se za 2. světové války podařilo uprchnout z tehdejšího horthyovského Maďarska před transportem do koncentráku. Výměnou za zlato a peníze se v roce 1944 dostali do tzv. Kästnerova vlaku, který je dopravil do Švýcarska. Mladý Peter vystudoval v roce 1952 na University of Toronto elektrotechniku a postupně nastartoval kariéru úspěšného podnikatele v těžebním průmyslu. Stal se zakladatelem a předsedou představenstva největší firmy obchodující se světovým zlatem Barrick Gold, v Austrálii rozjel největší řetězec hotelových a restauračních zařízení Southern Pacific Hotel Corporation a jak se na muže jeho rangu sluší a patří, stal se rovněž aktivním filantropem. V roce 1992 založil charitativní nadaci, která od té doby vyplatila na nejrůznější zdravotnické a vzdělávací projekty a popularizaci Kanady ve světě na 100 miliónů dolarů. Mimo jiné působí ve správní radě Torontské všeobecné nemocnice (Toronto General Hospital), které v roce 1997 poskytl 6 miliónů dolarů na vznik moderního kardiocentra a v květnu 2006 jí věnoval dokonce největší donátorský dar v dějinách Kanady ve výši 37 miliónů dolarů.

*

Rekonstruovaný Golden Eagle je vybaven nejmodernějším radionavigačním vybavením

 Poslední donátorský počin Petera Munka se však setkal s rozporuplnými reakcemi, když Munk vázal svůj dar Torontské univerzitě ve výši 35 miliónů dolarů na spoluúčastnický podíl ve výši 25 miliónů dolarů ze strany federální vlády a samotné univerzity. Zatímco vláda se chovala jako typický skrblík, univerzita zase měla pocit, že by podobný kšeft mohl ohrozit její akademické svobody.

*

Navzdory svému věku Munk nicméně neustává v podnikatelských aktivitách. Ta poslední ho přivedla poněkud překvapivě zpět do Evropy, jmenovitě do Černé Hory. Nedlouho poté, co se tato nevelká země osamostatnila, její představitelé přišli s projektem, vytvořit z ní „jadranské Monaco“. Jenže chudá země pro takový projekt potřebovala silného investora. Mezi oslovenými se ocitl i kanadský miliardář, který nicméně „na první“ dvakrát neslyší. Obzvlášť, když v nabídce byla někdejší komunistická ponorková základna Tivat, kde nebylo ani vidu ani slechu po nějakém hotelu, typických balkánských obchůdcích a malebných uličkách mezi domy někdejších benátských kupců, jakými se pyšní jiná jadranská místa. Místo toho na něho civělo toliko opuštěné betonové molo a oprýskaná kasárna s vytlučenými okny. A tak na nabídku odvětil s notnou dávkou sarkasmu, že něco takového by chtělo hodně bohatého cvoka:

„Do něčeho takového by se nepustil chudý blázen, natož bohatý gentleman, který má možnost dělat obchod v Londýně nebo v New Yorku.“

Teprve když se rozhodl poradit se svým dlouholetým přítelem z byznysu Georgem Nicholsonem, který mu vysvětlil, že Černá Hora disponuje nejúžasnější a nejlépe chráněnou zátokou na Jadranu, jako stvořenou pro majitele tzv. superjachet, začal o nabídce vážně uvažovat.

*

Golden Eagle s novou zadní plošinou pro snadný vstup do moře

 Pojem „superyacht“ znamená v řeči byznysmenů totéž co platinová platební karta Credit Suisse a nebo knížecí titul u příslušníků modré krve. Prostě vizitka, která vám otevírá všechny  dveře světa, lhostejno kterému režimu patří. K vlastníkům těchto novodobých korzárských korábů patří například i českým miliardářům „dobře“ známý Oleg Děripaska, dnes zřejmě nejbohatší ruský miliardář, který však na rozdíl od jiných ruských oligarchů ví, za čí barvy se dnes vyplatí pod Uralem kopat, a patří tak do okruhu vítaných hostů a sponzorů Kremlu. A protože podstatnou část jeho byznysu tvoří těžba rud na Sibiři a obchod s hliníkem, dovede si porozumět i s „těžařem“ Munkem.

*

V řeči námořníků představuje termín „superyacht“ vícepodlažní osobní luxusní loď o délce minimálně 25 metrů, přičemž ale výjimkou nejsou ani jachty dlouhé 160 metrů! Z výše uvedených údajů tak vyplývá, že Munk si vystačí s relativně menší lodí, která ovšem při celoročním provozu spolyká nemalé náklady, mimo jiné i na pětičlennou posádku (v sezóně se přibírá ještě nějaký ten stevard a pomocná síla do kuchyně – celkem může posádka čítat až 9 osob). Jinak je na palubě lodi místo (rozuměj ložnice) pro 10 hostů.

Munk přitom patří mezi zkušené „jachtaře“, neboť už před lodí Golden Eagle používal řadu let o něco menší jachtu Lady Ecosse (32,6 m). Aby se mohl v Kotorské zátoce co nejrychleji etabloval, pořídil si na Nicholsonovu radu Golden Eagle, který do té doby sloužil převážně jako plovoucí kancelář (sic!), a učinil z něho rodinnou jachtu pro několikatýdenní pobyt ve Středomoří. Za tím účelem ji navíc nechal v minulém roce ve španělském přístavu Palma de Mallorca, kde mají pro podobné účely vhodné loděnice, důkladně zrekonstruovat. Loď dostala novou ostřejší příď, novou záď s plošinou pro snazší vstup do vody a samozřejmě veskrze modernější interiér a řídicí vybavení.

*

Superjachta Queen K Olega Děripasky je oproti té Munkově o poznání větší. Byla postavena v roce 2004 v brémských loděnicích Lurssen Werft , je dlouhá 72,6 metru a pojme 18 cestujících; pokud na ní ale hodláte pořádat mejdan, vejde se na její palubu několik desítek návštěvníků

 Mezitím začal v Tivatu vznikat projekt pro přístaviště a luxusní resort majitelů „superjachet“. Munk nakonec koupil přístav Tivat za 155 miliónů Eur a za společníky přibral finančně zajištěné partnery Olega Děripasku a sourozence Hannah a Nathaniela Rotschildovy.

*

Majetky téhle rozesmáté partičky se vyrovnají několika státním rozpočtům zemí jako je Česká repunlika. Zleva Peter Munk, Oleg Děripaska, Nathaniel Rotschild, jihoafrický těžařský magnát (a král Bafokengu) Kgosi Leruo Tshekedi Molotlegi a Hannah Rotschildová

Pokud si potrpíte na drby, tak vězte, že Hannah Rotschildová (*1962; samozřejmě ta z proslulé finančnické rodiny) se kupodivu neživí jako penězoměnec, ale spisovatelka a dokumentární filmařka. Její brácha Nat (*1971; celým jménem Nathaniel Philip Victor James Rotschild) naopak zůstal věrný rodinné tradici. Přestože lidé z jeho branže se publicitě brání jako čert kříži, Nat si v roce 2008 docela slušně naběhl, když na párty, kterou pořádal na své jachtě kotvící u Korfu, „předhodil“ labouristického politika Petera Mandelsona svému kámoši z „mokré čtvrti“ Olegu Děripaskovi. Mandelson se vzápětí ocitl v ošklivém podezření zpravodajských služeb, že to celé bylo hezky narafičené a Rusové zkoušeli naivního poslance naverbovat nebo v lepším případě alespoň zkorumpovat. Mandelsonova další politická kariéra byla poté samozřejmě v čudu a Labour Party za tenhle kousek nemohla mladému Rotschildovi přijít na jméno. Takže pokud máte pocit, že příběhy agenta 007 jsou někdy přitažené za vlasy, vězte, že ve srovnání s realitou to jsou spíše nevinné večerníčky…

*

Vítejte v „jadranském Monaku“ – Tivat 2015

 Letos dostal Munkův projekt v Tivatu konečně konkrétní podobu, korunovanou v červenci slavnostním otevřením. Dnes už má zdejší přístav Porto Monte Negro hodně dobře našlápnuto k „Monaku Jadranu“, a to včetně „zatím“ třídenního filmového festivalu (podle všeho hlavně zásluhou Hannah Rotschildové), jehož první ročník odstartoval začátkem října. Přístavu dominuje 200 metrů dlouhé promenádní palmové molo Jetty One a pro hosty a jejich jachty je zatím k dispozici 186 kotvišť, jejichž počet se má však do budoucna rozšířit na 465. Koncem téhož měsíce se pak do Tivatu slétli se svými soukromými tryskáči majitelé „superjachet“ z celého světa, ty ruské a čínské nevyjímaje, aby ve společnosti otců zakladatelů otestovali kvality nového luxusního resortu…

 *

 Text a foto © -CC-