Islamistický terorismus a soudce lynč

(2015) Zatímco v Paříži umíraly desítky lidí, a to zdaleka nejen křesťanů nebo židů, ale také muslimů, část české intelektuální „elity“ si začíná notovat s nejhorší lidskou spodinou, která se v dějinách už tolikrát podílela na hrůzách štvanic, lynčů a pogromů. Že se s touto vlnou veze už tak svými názory provařená hlava státu a její klaka, není až tak s podivem. Že se k ní ale přidává vzdělaný a sečtělý historik, novinář, přebývající na britských ostrovech a pravidelně přispívající do českých médií a nebo někdejší ředitel soukromého gymnázia a syn exprezidenta, je už notně na pováženou.

*

Hrůzné praktiky islamistických teroristů nejsou záležitostí posledních let

 To jsme po všech těch trpkých zkušenostech 20. století tak zhloupli? A nebo jsme si po celá ta léta jen namlouvali, jaké máme holubičí povahy, případně jací jsme kujóni, ale ve skutečnosti měli pravdu ti, co pro nás měli jen slova pohrdání a označovali nás za sprosté pohůnky, ukazujících svaly leda tak nad půllitrem a jinak se krčících před sebemenším zadupáním?

Když člověk čte názory historika a spisovatele, u něhož předpokládá jisté vzdělání a sečtělost, jak se dožaduje, aby politici naslouchali hlasu „většiny“ a tzv. aktivistům, kteří zpravidla mívají podstatně víc rozumu než dav, který je schopen provolávat slávu inkvizitorům upalujícím bezvěrce stejně jako lynčovat každého nositele odlišného názoru, zatnout tipec, nestačí žasnout.

A když se k tomu přidá názor, proč sem „lezou“ migranti,  prchající před šílenou válkou ve snaze uchránit své děti a holé životy, doplněný o hraběcí rady typu: mají dvě ruce a dvě nohy, tak ať bojují, začíná jeden opravdu pochybovat o psychickém stavu autorů podobných výpotků. Ty mají totiž asi stejnou logiku, jako kdyby radili židům, proč nepovstali proti Hitlerovi, nebo proč se nechali zabíjet cyklonem B a spalovat v krematoriích vyhlazovacích táborů! A nebo proč se podobně nebránili poválečnému odsunu sudečtí Němci? A pokud bychom za jistou známku takového odporu považovali několik akcí werwolfů, co vy na to, páni „chytří“?

*

Tohle dělali už před půl stoletím alžírští islamisté muslimům, kteří se postavili na stranu Francouzů; pokud se někdo podivuje masovému exodu z oblasti, kde se dnes takovéto věci opět odehrávají, měl by se zamyslet nad svým morálním kreditem

 V této souvislosti stojí za připomínku jedna mladší, ale přesto zjevně zapomenutá zkušenost. Už před půl stoletím ji shodou okolností učinili Francouzi, kteří vedli boj s islamisty v Alžírsku, takže dnešní situace pro ně není až takovou novinkou. Způsob boje tehdejších alžírských mudžáhedínů byl přitom v podstatě tentýž, jako ten dnešní v podání tzv. Islámského státu (kdopak ho asi podporuje, živí a vyzbrojuje…), včetně podřezávání zajatců a teroristických útoků ve městech, Paříž nevyjímaje. Tehdy byla situace navíc o to příšernější, že nemalou část obětí představovaly malé děti, což jsme si dosud nevyzkoušeli. Ale co není, může být…

Už tehdy však nešlo ani zdaleka o boj mezi muslimy a křesťany. Naopak, nejvíce obětí řádění islamistů se rekrutovalo zase z řad obyčejných muslimů! A desítky tisíc muslimů naopak pomáhali Francouzům v boji proti téhle bandě „revolucionářů“ a džihádistů. Francouzská armáda i díky tomu nakonec povstalce srazila na kolena. Politici a část popletených (převážně levicových a nebo severoafrických reálií naprosto neznalých) intelektuálů však způsobila, že Francie nejen, že Alžírsko vyklidila, ale navíc ještě zradila své muslimské spojence, kteří se stali následně oběťmi šílených pogromů!

*

Na tomhle záběru ze Stade de France během evakuace 13. listopadu zrovna moc čistokrevných Francouzů k vidění není; pokud by teroristický útok zacílil na diváky fotbalového zápasu, je otázkou, jak velký by byl poměr obětí mezi „árijskými“ Evropany a jejich muslimskými sousedy…

 Současná Evropa se evidentně ocitla v klinči. Politici, nepoučení historickými zkušenostmi, kličkují před realitou jako zajíc před pytlákovou brokovnicí a spíše než nějaké efektivní řešení působí dojmem, že neví, do kterého pískoviště schovat hlavu. Přitom jedno evidentně zajímavé a podle všeho účinné řešení nabídli před časem sami Syřané, respektive zástupci jejich občanských aktivit. A to v podobě výměny informací o uprchlících a především lidech, kteří naopak s uprchlíky nemají nic společného. Tito aktivisté mají o situaci v Sýrii bezpochyby mnohem lepší přehled a informace, než v podstatě bezmocní a nešťastní pohraničníci na řeckých ostrovech nebo v Itálii, o zaměstnancích detenčních zařízení v Česku nemluvě. A pokud by jim snad někdo v Berlíně, Bruselu nebo Paříži nedůvěřoval, je pro zpravodajské služby přece jen o poznání snazší prověřit tyto aktivisty, kteří se počítají na desítky maximálně na stovky, než statisíce uprchlíků! A pokud jde o hlasy z české kotliny, ať už politiků, „všeználků“ a nebo „bojovníků od půllitrů“, bylo by asi záhodno, kdyby nedělali této zemi větší ostudu, než si už za poslední léta stihla prostřednictvím svých pomazaných hlav uříznout…

 *

 © -CC-