Jeskyně na ponorné řece

Snad nejvyhledávanější a nejnavštěvovanější jeskyně Moravského krasu (uvádí se až 200 tisíc návštěvníků ročně). Není divu, jejich rozsáhlost a nádherná výzdoba z nich činí skutečný klenot mezi českými a moravskými jeskyněmi…

*

Punkevní jeskyně leží dva kilometry od Skalního mlýna a jsou přístupné vchodem ve stěně krasového kaňonu Pustý žleb. Oblíbenými se staly zejména díky možnosti sestoupit až na dno 138 m hluboké propasti Macocha a následně podniknout romantickou plavbu na lodičkách po hladině podzemní říčky Punkvy. Takový zážitek nepatří mezi běžné ani jinde ve světě.

Chodby Punkevních jeskyní ve zdejším vápencovém podloží prorazila říčka Punkva, jejíž azurově zelené vody vyvěrají na povrch na dně Macochy, aby se opět ponořily do hlubokého podzemí a ze skal se vynořily až o půl kilometru dále – v Pustém žlebu.

Zdejší jeskynní prostory vznikaly v několika patrech, ale vlivem vodního toku Punkvy byla narušena stabilita skalních stěn a stropů, které se postupně zřítily. Další převisy smetl dravý proud, docházelo k dalšímu propadání. Výsledkem jsou unikátní prostory, lákající k prohlídce návštěvníky z celého světa.

*

Počátky novodobého zkoumání jeskyně se datují do první poloviny 18. století, kdy byl zaznamenán první sestup do nitra labyrintu Lazarem Schopperem. Teprve na počátku 20. století se však stávají Punkevní jeskyně středem pozornosti vědeckých badatelů. V jejich čele stál známý geolog a později profesor na Karlově univerzitě Karel Absolón, který v roce 1909 pronikl Punkevními jeskyněmi až do Macochy z Pustého žlebu tzv. Suchou cestou. Během 30. let byla objevena tzv. Vodní cesta, kterou se jeskyňářům podařilo dostat k vývěru Punkvy přes vodní dómy do propasti.

První část jeskyní byla zpřístupněna v roce 1910 a v roce 1933 byla zahájena vodní plavba. Počátkem 60. let pak tuto oblast kolem Skalního mlýna proslavil film Ďáblova past režiséra Františka Vláčila s V. Vejražkou, V. Olmerem a M. Macháčkem v hlavních rolích.

Film vznikl podle románu Alfréda Technika Mlýn na ponorné řece a jeho děj se odehrává počátkem 18. století, v období kdy katolická církev vynakládala mimořádné úsilí na postupnou rekatolizaci a zvýšení svého vlivu, mimo jiné vyhledáváním „kacířů“, aby na jejich negativním příkladu a exemplárním potrestání mohla upevnit svou moc. Příběh je zasazen do moravského krasového území, do krajiny plné kouzel, o níž se od pradávna vyprávěly podivné zvěsti. I o mlynáři Spáleném a jeho synovi se šířilo nařčení, že žijí ve spolku s ďáblem. Mlynář ale rozuměl přírodě, poznal tajemství ponorné řeky a dovedl je využít k pohonu svého mlýna. Pro své racionální a příliš svobodomyslné smýšlení se však dostal do konfliktu s vrchností a fanatickým knězem, který vynaložil nemalé úsilí, aby mlynáře zlomil…

*

Dominantou krápníkové výzdoby jeskyní je stalaktit Strážce, ozdoba Předního dómu. Sifonovitá chodba vede do Hlinitých síní, sousedících se Středním dómem, a za Stalagmitovou chodbou klesá dno jeskyně do Zadního dómu, odkud je už jen kousek cesty až na samé dno Macochy, kde končí tzv. Suchá cesta a odkud je výhled na Horní a Dolní jezírko, napájené říčkou Punkvou.

Plavba tzv. Mokrou cestou nabízí jedinečné pohledy do chodeb, dutin a jam podél Prvního, Druhého a Třetího jezera až k nejkrásnější jeskyni Krasu – Pohádkovému (nebo také Masarykovu) dómu. Právě on společně s Vodními dómy poskytuje naprosto jedinečné ukázky zdejších podzemních „pokladů“ v podobě mohutných stalagmitů, stalaktitů, stalagnátů, záclon, kaskád, průsvitných brček a mnoha dalších úkazů.

*

Kdysi vedla k jeskyním přístupová cesta, kterou však s ohledem na negativní účinky na přírodu nahradil elektrický vláček. Propast Macocha je jinak možné shlédnout i zvenčí, a to prostřednictvím dvou vyhlídkových můstků, k nimž vede kabinková lanovka.

Foto © archiv C.C. a Bc. Ivana Kuníková