Krušné hory 2.

KRAJEM KARLA MAYE

Krušnohoří nemá jen českou, ale i německou tvář. Tu ostatně poznáte hned na první pohled – na základě příslušných zákonů o ochraně kulturního dědictví totiž na německé straně hranice si nemůže kdokoliv stavět cokoliv, ale musí mimo jiné ctít například příznačný šedobílý charakter střech a omítek zdejších usedlostí. Do jisté míry tím dodává zdejším městečkům a osadám poněkud uniformní charakter, na druhou stranu zdejší region ušetřil kýčovitých experimentů „kapitalistického baroka“.

*

Vysoký kámen na Kaplicku a naučná stezka nad Hřebečnou

 Po sjednocení Německa se také v saském Krušnohoří daří zahlazovat stopy po bolševickém barbarství. Někdejší „paneláková“ rozhledna a horský hotel na Fichtelbergu dostali nový, historizující kabát, a městečka jako Johanngeorgstadt se pokouší zbavit panelových ohavností. Konkrétně zrovna toto městečko přišlo v padesátých letech o své malebné centrum, a to díky marným pokusům a těžbu uranu na německé straně Krušnohoří. Výsledkem megalomanského rabování pro militantní potřeby stalinistického Ruska bylo jen nebezpečné poddolování historického jádra města a jeho následně vynucené stržení.

  Světlejší stránkou stavebních zásahů v saském Krušnohoří jsou mnohé přehradní nádrže, povětšinou sloužící jako zdroje pitné vody. V Německu kolem nich vedou dokonce turistické stezky, dovolující vychutnat si kouzlo pohledu na stříbřisté vodní plochy uprostřed lesů a strání. Severozápadně od Johanngeorgstadtu se na kraji malebné saské obce Sosa nachází stejnojmenná přehradní nádrž s hrází vysokou 60 m. Na jih od ní se tyčí do výše 1019 m n.m. vrchol Auersbergu, jemuž kdysi dominovala romantická kamenná rozhledna a dnes poněkud nevkusný radiolokátor. Z čisté a udržované rozhledny je vynikající výhled do krajiny a vstupné činí toliko polovinu toho, co zaplatíte na jejím českém protějšku na Blatenském vrchu. Na vrcholu krom toho funguje stylový horský hotel. Podobné chaty se svého času stavěly i pod českými rozhlednami, ale buď po nich nezůstal kámen na kameni (jako třeba na Blatenském či Tisovském vrchu) a nebo se dochovaly jen coby tragické trosky a pomníčky lidské lhostejnosti jako Klínovci. Čestnou výjimkou zůstává dosud funkční rozhledna i hotel na vrcholu Plešivce (1028 m n.m.). I tady však bývalo lépe a na slávu dalších dvou občerstvovacích a ubytovacích zařízení Orion a Švýcarská bouda dnes upomínají už jen rezivějící reklamní poutače na abertamsko-jáchymovské silnici.

Na samé hranici Saska s Českem leží typické krušnohorské slatě Malé jeřábí jezero (Kleiner Kranichsee), opatřené z německé strany i haťovým (povalovým) chodníkem a vyvýšenou vyhlídkou. Další zajímavou vodní plochou na saské straně Krušných hor je pak západně od Johanngeorgstadtu přehradní nádrž Carlsfeld. Byla postavena ještě před 2. světovou válkou a je nejvýše položenou krušnohorskou vodní nádrží (904 m n.m.). Česká přehradní nádrž Přísečnice je pro změnu zase největší. Tedy pokud není jako v roce 2009 vypuštěná…

*

 Jen málokoho přitom dnes napadne, že putuje rodným krajem světoznámého autora příběhů Vinnetoua a Old Shatterhanda – Karla Maye. Rodák z Hohenstein-Ernstthalu na dnešním předměstí Saské Kamenice (německy Chemnitz a za časů DDR Karl-Marx-Stadt) se vždycky hrdě hlásil ke svým krušnohorským kořenům. Pozorní čtenáři to ostatně určitě zaregistrovali i při četbě některých jeho románů.

Tato část Saska dnes patří zejména v porovnání se vzkvétajícími Drážďany k těm chudším (zdejší průmysl je v troskách, nezaměstnanost asi jako na Mostecku). Přesto nelze přehlédnout markantní rozdíl v kvalitě dopravní infrastruktury a zejména silnic, které si nezadají s těmi bavorskými. A pak, příroda vykouzlila v tomto kraji nespočet malebných zákoutí, takže i kdyby Karel May zdejší region nikdy neopustil (jak se to občas tvrdí a někteří Mayovi kritici dodnes pochybují, že autor Vinnetoua vůbec kdy spatřil Ameriku, natož nějakého indiána), měl by o inspiraci bohatě postaráno!

*

Většina lidí má Krušné hory spojeny s holými pláněmi po zničených lesích, jenže skutečnost je podstatně jiná. Nejen, že Jáchymovsko a Porolaví je hustě zalesněno nádhernými hvozdy, ale skrývá i množství úchvatných skalních útvarů. Počínaje Vysokým kamenem na Kraslicku, přes Dračí a Trousnickou skálu nad Perninkem až po jedinečné Holubí skalky v Přírodním parku Zlatý kopec. Kromě těchto ryze přírodních skalních útvarů však Krušnohoří nabízí i dnes už „zpřírodnělé“ pozůstatky někdejší těžby cínu a dalších nerostů.

 Jedním takovým skalním skvostem je bývalý lom nad obcí Hřebečná. Dnes přírodní rezervace Ryžovna (1015 m n.m.) o rozloze cca 20 ha s výskytem řady chráněných druhů rostlin a živočichů (zejména obojživelníků a motýlů) nabízí zajímavé pohledy na tzv. sloupcovitou odlučnost čediče.

Jako další v pořadí stojí za zmínku čedičový lom nad obcí Rotava, který je Krušnohorským protějškem proslavené Panské skály nebo-li „Varhan“ a Kamenického Šenova.

*

 Snad nejatraktivnější podívanou však ukrývají jižní svahy Blatenského vrchu (1043 m n.m.). Naprosto jedinečná skalní soutěska Vlčí jámy vznikla zhroucením štol a vytvořila scenérii, která jakoby vypadla ze stránek románů Karla Maye z Divokého západu. Na soutěsku s velkým skalním oknem jako vystřiženým z Pokladu na Stříbrném jezeře (to pravé „filmové“ najdete u Plitvických jezer) kromě toho navazuje skalní průrva, v které se až do nedávna uchovávalo díky specifickému klimatu i uprostřed horkého léta značné množství ledu. Ten se odtud dokonce čerpal pro potřeby ošetření raněných v bitvě u Lipska v roce 1813. Dnes už by měli všichni ranění smůlu, neb před několika lety led „vytěžil“ jakýsi přičinlivý Čecháček (zřejmě pro svůj pivní sklípeček). Bůh ztrestej všechny křupany tohoto druhu!

*

Holubí skalky na Zlatém kopci s impozantní skalní sfingou a poslední zbytky ledu ve Vlčí jámě – kdysi jím byla průrva zcela vyplněná

 Jen tak na okraj – podobná skalní sluj, avšak přírodního původu, ukrývá led v Lužických horách (podle toho se také jmenuje Ledová jeskyně). Kdysi byla přístupná po dřevěném žebříku, dnes je kvůli ochraně vnitřního klimatu (a ledu) uzavřená.

Tím však výčet podivuhodných skalních útvarů Krušnohoří zdaleka nekončí. K těm, které rozhodně stojí za vidění, náleží například tzv. Sfingy, které objevíte v serpentinách pod obcí Měděnec. Trojice rulových skalních masívů je přístupná pěšky nebo autem po nepříliš pevné polosilnici do Klášterce nad Ohří. Pod vrchem Mědníkem, jehož kaplička si svého času zahrála v jednom proslulém třicetidílném televizním seriálu o jednom majorovi, pak můžete navštívit veřejnosti přístupnou historickou štolu (v létě 2009 zde turisty prováděla sympatická studentka) s průzračným jezírkem! Ještě jedno a větší je dosud nepřístupné.

*

FOTOGALERIE:

◄12345678►

© -CC- (2009)