La Rochepot

S francouzskými hrady a zámky si většina „cestovkových turistů“ spojí nejspíše notoricky známé objekty kolem toku řeky Loiry. Nicméně nevšední klenoty francouzské hradní architektury naleznete i jinde na území Francie. K těm obzvlášť bohatým na památky a na otisk historie pak náleží kraj nejsrdnatějších a nejneohroženějších rytířů a jedinečného vína – Burgundsko. K jeho největším architektonickým skvostům se pak řadí úchvatný hrad La Rochepot, zosobňující jedinečný a vytříbený charakter středověké pevnosti, z níž vyzařuje stejně tak síla a moc jako stopy neklidné historie a jeho obraz je mnohými prezentován a vnímán jako symbol burgundského regionu.

*

Romantický burgundský hrad La Rochepot a erby jeho majitelů: vlevo Réniera Pota a vpravo Anna de Montmorency

První zmínka o místu jménem La Rochepot pochází z roku 1128 a týká se „nově vystavěné kaple“. S výstavbou hradu bylo započato kolem roku 1180 a za jeho zakladatele je považován Alexander Burgundský. Ve 13. století však hrad vyhořel. Nicméně jeho noví majitelé z rodu La Roche se ho rozhodli obnovit. Jeho součástí se stala stará kaple, která jako jediná přežila zničující požár. Současně byla uvnitř hradu vyhloubena 72 m hluboká studna jako strategická zásobárna vody pro případ obležení.

Během 13. a 14. století se na hradě vystřídaly rody Thil a Savoy de Beaujeu, za nichž došlo k dalšímu rozšíření včetně nových obranných věží a obytných objektů. Prvním významným držitelem hradu se stal v roce 1413 Régnier Pot, rytíř z Berry, komoří, číšník a nejvyšší rádce burgundského vévody.

*

Popínavé růže jsou neodmyslitelnou ozdobou hradu (vlevo); dobová ilustrace rytíře Réniera Pota (vpravo)

 Régnier Pot (*asi1342-^†krátce před červencem 1432) byl synem Guillauma Pota, seigneura de la Prugne, a jeho první manželky Blanche de La Trémoille. Stejně jako jeho předkové se stal členem rytířského stavu a po smrti otce zdědil panství La Prugne. K němu v září 1403 přikoupil za 4000 zlatých écu ještě panství La Roche-Nolay, které se později stalo základem pro vznik panství a hradu La Rochepot.

Ještě koncem roku 1392 se Régnier oženil ve Vincennes s Catarinou d’Anguissola, jednou z dvorních dam Valentiny Visconti, manželky vévody Orleánského. Časem se pak díky svým majetkům a kontaktům vypracoval na jednoho z nejmocnějších mužů burgundského velkovévodství, jehož vládcové se považovali de facto za samostatné království, nezávislé na králi a na důkaz své nezávislosti si vydržovali silnou armádu a zřizovali vlastní diplomatická zastoupení v cizině. Korunu všemu nasadil Filip Dobrý, když se v roce 1429 rozhodl založit prestižní Řád zlatého rouna. Tím si proti sobě samozřejmě popudil francouzského panovníka. Karel VII., který nakonec Filipa vyzval, aby zaujal místo francouzského paira, ale vévoda mu sebevědomě odvětil, že milerád přijde, ale s ním i čtyřicet tisíc vojáků a tím vzaly veškeré pokusy o podrobení burgundského vévody opět na nějaký čas za své.

Régnier Pot mezitím stoupal na žebříčku burgundských velmožů. V letech 1410-1414 zastával funkci guvernéra Dauphiné, v letech 1411-1412 guvernéra Languedoku, v roce 1417 se stal kapitánem v Parthenay a kromě toho působil rovněž jako burgundský vyslanec v Uhrách. Po návratu se stal v roce 1427 předsedou vévodské rady a o tři roky později se mu vévoda odvděčil za jeho věrné služby přijetím mezi první rytíře Řádu zlatého rouna.

*

Vnitřní interiéry hradu vypadají jako za časů jeho největší slávy (vlevo ložnice a vpravo hradní kuchyně)

Za Régniera Pota byly zahájeny rozsáhlé práce na přestavbě hradu, z něhož se spojením názvů La Roche-Nolay a rodového jména Pot stal La Rochepot. Régnier k nim přistoupil krátce po návratu z pouti do Svaté země a chtěl si z hradu vytvořit bezpečné, ale zároveň pohodlné sídlo. Na skalnatém ostrohu tak začalo vznikat nové rodové sídlo, které mělo statečně vzdorovat útokům nepřátel i zubu času. Na hradě pak spatřil světlo světa další významný člen z rodu Potů a jeden z nejslavnějších rytířů své doby Philippe Pot.

*

Philippe Pot se narodil na hradě La Rochepot v roce 1428 a jeho životní osudy připomínaly v mnohém životní dráhu jeho dědečka Réniera. Vzdělání získal u burgundského dvora v Dijonu a záhy se stal hlavním rádcem vévody a také úspěšným diplomatem. V roce 1440 jako zvláštní vyslanec v Londýně vyjednal za 200 tisíc zlatých écu propuštění Karla Orleánského a jeho královského bratrance Karla VII., držených v anglickém zajetí od roku 1415. V dalších letech pak pomohl dojednat sňatky pozdějšího burgundského vévody Karla Smělého s Kateřinou z Alois a po její nenadálé smrti s francouzskou princeznou Isabellou de Bourbon.

Jako mimořádně odvážný rytíř a schopný vojevůdce se Philippe Pot proslavil při potlačení vzpoury v Ghettu krátce před bitvou u Ruppelmonde 11. června 1452. Za své služby obdržel od burgundského vévody panství Châteauneuf-en-Auxois a v květnu 1461 Řád zlatého rouna. O tři roky později byl jmenován do funkce velkého komorníka a v roce 1466 získal do svého držení lillské panství (Lille, Douai a Orchies).

Po smrti Filipa Dobrého a Isabelly vyvstalo před Philippem Potem v pořadí již třetí vyjednání mocenského sňatku. Pro Karla Smělého tentokrát dojednal manželství s Markétou z Yorku, jehož prostřednictvím se na čas ztvrdilo anglo-burgundské spojenectví. Philippe Pot tehdy musel kvůli udržování těsných diplomatických vztahů s Anglií pobývat ve Flandrech, a proto zde získal od vévody panství Nevers.

Po smrti Karla Smělého v roce 1477 se burgundské velkovévodství rozdělilo mezi dědice na dvě části – flanderská připadla jeho dceři Marii, zatímco vlastní Burgundsko přešlo na francouzského krále Ludvíka XI. Tehdy Philippe Pot vytušil, že taktičtější bude příklon ke královské straně, za což se mu Marie „odměnila“ zkonfiskováním jeho lillských statků.

Philippe se následně přidržel krále i v bojích o burgundské nástupnictví a Ludvík „svého“ muže odškodnil jednak udělením Řádu svatého Michaela a jednak správou nad burgundským lénem. A když Ludvík v roce 1483 zemřel, projevil Philippe Pot další mimořádné nadání jako brilantní řečník. Na jednání Generálních stavů, které měly rozhodnout jak dál s vládou za tehdy ještě nezletilého Karla VIII., se Pot plnou vahou své osobnosti a zejména pak díky výjimečné výřečnosti zasadil, aby byl za krále potvrzen Karel VIII. A než nabude dospělosti, aby regentstvím byla pověřena králova dcera Anna z Beaujeu.

Ve svém projevu tehdy Philippe Pot mimo jiné pronesl:

„Stát je věcí lidu… Svrchovaný lid ustavuje krále svou volbou… Králové jsou králi nikoli proto, aby lidu zneužívali ve svůj prospěch a na jeho útraty se obohacovali, nýbrž proto, aby bez ohledu na své vlastní zájmy vedli lid k bohatství a ke štěstí. Činí-li opak, stávají se tyrany…“

Vskutku hezky řečeno. Vždyť se za něj Potovi také dostalo přirovnání k samotnému Ciceronovi. Nicméně jakmile byly dohody uzavřeny, stavy, které se chtěly scházet coby kontrolní orgán ob dva roky, byly opět rozpuštěny, a Philippe jako odměnu získal potvrzení své guvernérské hodnosti nad Burgundskem. Tu mu později už jako nový král uznal i Karel VIII. a Philippe Pot se z ní těšil až do své smrti v roce 1493.

*

Francouzský maršál a diplomat Anne de Montmorency (vlevo) a hradní síň (vpravo)

Během 16. století hrad La Rochepot opět začal měnit majitele, ale to už byl natolik zajímavou „akvizicí“, že nebyl jen tak pro každého. Mezi jeho novými majiteli z tehdejší doby vyniká nejvíce francouzský maršálek Anne de Montmorency, který sloužil jako vojevůdce pod korouhvemi Ludvíka XII., Františka I., Jindřicha II. a Františka II. O jeho postavení přitom svědčí nejen vítězství na válečných polích, ale také jeho rozsáhlé majetky, čítající více než 130 hradů. Podobně jako předchozí držitelé hradu La Rochepot pak i Montmorency vynikl rovněž jako diplomat a mimo to i jako velký milovník umění.

*

Kardinál Retz (vlevo) a hradní pokoj s krbem (vpravo)

Dalším pozoruhodným držitelem hradu La Rochepot se stal Jean Francois Paul de Gondi, známější jako kardinál de Retz (*1613-^†1679). Ještě jako koadjutor se zapojil do vzpoury proti královně-vdově Anně Rakouské, kteréžto hnutí vstoupilo do dějin jako Fronda.V první fázi byl iniciátorem odporu parlament, později se iniciativy chopila vysoká šlechta v čele s Louisem II. de Condé. Účastí ve Frondě parlamentu i Frondě princů se Retz znepřátelil kardinála Mazanina na život a na smrt a jeho poživačnost mu krom toho způsobila i nemalé existenční problémy, které ho ještě v roce 1644 přinutily La Rochepot prodat. Milosti se mu kupodivu nedostalo ani po Mazarinově smrti. Nicméně tou dobou už byl Retz v politických pletichách natolik zběhlý, že si dokázal s chladnou hlavou spočítat, jak si zachovat nejen politický vliv, ale i potřebný přístup k prebendám. A tak se sice vzdal arcibiskupského úřadu, ale na oplátku získal opatství Saint-Denis s mimořádně vysokým beneficiem, které ho zaopatřilo až do konce jeho dní.

*

Hrad La Rochepot během obnovy na počátku 20. století

Dalších 145 let se La Rochepot stal sídlem dvou burgundských rodů, za jejichž éry se nic převratného neodehrálo. Zato s příchodem Velké francouzské revoluce se nad hradem respektive nyní už zámkem začala stahovat temna mračna. Zámek La Rochepot byl nejprve prohlášen za národní majetek, poté přejmenován na Roche Fidele (Věrná skála) a nakonec svěřen do péče úřadu, který rozhodl zámek jako „nepotřebný feudální přežitek“ zbourat a kámen rozprodat. Jako mnoho jiných společenských kvasů měla i tehdejší revoluce velmi neblahé průvodní znaky a La Rochepot měl být v duchu nových ideologií srovnán se zemí a vymazán z paměti.

*

Pustnoucí a zarůstající ruiny tak čekaly jako Šípková Růženka celých sto let, než se začalo blýskat na lepší časy. Iniciátorkou obnovy hradu se stala manželka prezidenta Sadiho Carnota, která rozvaliny hradu odkoupila a věnovala je svému nejstaršímu synovi.

*

Sadi Carnot byl vystudovaný inženýr a respektovaný francouzský politik z druhé poloviny 19. století. V roce 1887 byl zvolen francouzským prezidentem, ale krátce před vypršením mandátu jej v červnu 1894 v Lyonu zavraždil italský anarchista.

*Vstupní trakt hradu (vlevo) a manželka prezidenta Sadiho Carnota (vpravo), která napomohla obnově hradu

Plukovník Sadi Carnot junior se rozhodl vdechnout hradu opět život a obnovit ho v plném lesku a v duchu jeho největší slávy ve stylu 15. století. Tento ambiciózní plán zabral nakonec celé čtvrtstoletí usilovných projekčních a stavebních prací, založených na důkladném studiu archívních podkladů a archeologických vykopávek.

Carnot se mimo to obklopil vysoce kvalifikovanými odborníky. V jejich čele stál významný architekt Charles Suisse a sochař a restaurátor Xaver Sckanovski, kteří měli za sebou řadu prací na obnově památek v Dijonu a jinde v Burgundsku, a od Carnota obdrželi zadání obnovit hrad s až úzkostlivou precizností a respektováním historických reálií. Stavební práce přinesly také významné oživení a práci pro obyvatele z blízkého okolí, z nichž mnozí přišli krátce předtím o živobytí v důsledku zpustošení zdejších vinic tzv. révokazem.

Výsledek obdivuhodného úsilí však přinesl i obdivuhodný výsledek. Na konci mnohaleté práce se nad obcí La Rochepot vynořil ve vší kráse a malebnosti stejnojmenný hrad, který s nevšední působivostí reprezentuje ukázku opevněného šlechtického sídla z doby vrcholného středověku.

GALLERY:

12►

R A T I N G

*) Přístupností je míněna cesta od parkingu nebo zastávky k objektu a v případě vozíčkářů i uvnitř samotného objektu!

**) V okolí hradu La Rochepot najdete jak příjemné a stylové ubytování za nevelký peníz (pokoj pro 2 osoby za 64-66 euro/noc), tak luxusní zařízení v zámeckém stylu (Hostelliere du Château de Bellecroix za 92-265 euro/noc)

Text & foto ©  -CC-