Moravsky kras 1.

O vzájemném pošťuchování Pražáků a Brňáků (odmítám termín nevraživost, který je vlastní pouze nedospělým závistivcům a intelektuálním zakrnělcům) jako která z obou zemských metropolí je větší, starší či vzdělanější, zda-li je vyšší Petřín nebo Špilberk, rychlejší metro nebo šalina, hokej hraje pohlednější Slavie nebo Kometa a nebo jestli vaří lepší pivo Staropramen nebo Starobrno, by se daly psát stejně tak romány, eseje jako odborné rozbory. Naprostá většina z nich je však docela obyčejným mlácením prázdné slámy.

*Před každou výpravou je nutné pořádně prostudovat mapu

 Nicméně s tím, co má Brno doslova za humny – s Drahanskou vrchovinou a jejím úžasným Moravským krasem, nemůže Praha s podobně formovaným a blízkým, ale nepoměrně menším Český krasem při nejlepší vůli soupeřit. A nejen Praha, takovým úžasným „výletním místem“ pro víkendový oraz se nemohou pochlubit ani mnohé evropské a světové metropole. Nemám rozhodně zapotřebí se brněnským patriotům podbízet, ale ať mi někdo ukáže na mapě Evropy město od Lisabonu po Moskvu, od Trondheimu po Athény, kde by si člověk mohl doslova „odskočit“ za takovou nádherou, která by byla ještě nádhernější, kdyby se ji dařilo udržovat v náležité čistotě bez příznačně českého plastového a igelitového svinčíku.

* Mapa Moravského krasu a jeskyně pod Vintockou skálou

Moravský kras leží v severní oblasti Jihomoravského kraje a člení se na severní, střední a jižní část. Většinou plochý povrch vápencového území chráněné oblasti se rozprostírá na ploše 94 km² a dosud zde bylo objeveno bezmála 1300 jeskyní. Z toho pět velkých je přístupno veřejnosti. Punkevní jeskyně jsou spojené s možností plavby na člunech po hladině podzemní říčky Punkvy a prohlídkou dna propasti Macocha. Dalšími jsou Kateřinská jeskyně, Balcarka, Výpustek a Sloupsko-Šošůvské jeskyně, tvořené mohutnými chodbami a podzemními propastmi.

Téměř plochý povrch vápencového území se mírně sklání k jihu a je odvodňován Punkvou, Křtinským potokem a Říčkou do Svitavy a Svratky. Rozkládá se v 3 až 6 km širokém a 25 km dlouhém pruhu devonských vápenců, který se táhne jižním směrem od Sloupu a Holštejnu až k obcím Líšeň a Maloměřice na okraji Brna.

* Vintocká skála

 Většina návštěvníků Moravského krasu míří především za největšími a nejpopulárnějšími jeskyněmi. Nicméně ti zvídavější a informovabnější si nenechají ujít ani ty zdánlivě bezvýznamné, ba mnohdy dokonce bezejmenné, označené pouze pořadovým číslem. Takové rozkošné skalní „prolejzačkyů jsou i kousek od mnohem slavnější Balcarky. Prakticky naproti přes silnici v přírodní rezervaci Vintoky.

Čtyřnohá speleoložka z Českého cestovatele před průzkumem jeskyně pod Vintockou skálou

 Součástí přírodní rezervace Vintoky je rovněž tzv. propadání Vintoky, kde se ztrácí Krasovský potok. Potok vyvěrá v Malém výtoku Punkvy, ale jeho podzemní tok nebyl dosud stále zmapován. Ve Vintocké skále se nachází hned několik jeskyň. Pod číslem 591 je vedena tzv. Cigánská se dvěma komíny a jen pár metrů vedle, když se proderete hustým porostem kopřiv, je vstup do jeskyně č. 590 – Ponorové.

Vstup do Sloupsko-šošůvských jeskyní

 Sloupsko-šošůvské jeskyně představují největší podzemní krasový komplex, zpřístupněný na území České republiky. Tvoří rozsáhlý labyrint dómů, chodeb a obrovských propastí, které spojují dvě podzemní patra s výškovým rozdílem 60 m. V současné době nabízejí návštěvníkům dlouhý a krátký okruh a rovněž tzv. historickou prohlídku. Louka před skálou Hřebenáč slouží i zájemcům o romantické svatby v přírodě.

Výhled z Koňského spádu do Pustého žlebu

 Pustý žleb je asi 7,5 km dlouhý krasový kaňon mezi hotelem Skalní mlýn a obcí Sloup. Stěny kaňonu tvoří většinou strmé vápencové skály s množstvím jeskyní. Ve většině případů jde o menší jeskyně, ale nachází se zde i uměle proražený vstup do Amatérské jeskyně, největšího jeskynního systému u nás.

Jeskyně u Žida

 Skupina jeskyněk, která se nachází ve východní skalní stěně Pustého žlebu. Své jméno dostaly podle starého kriminálního případu, na jehož základě zde měl být v 19. století oloupen a zavražděn židovský kupec.

Řada skalních útvarů v Moravském krasu je cílem horolezců. Na snímku vlevo populární Hřebenáč u Sloupsko-šošůvských jeskyní, vpravo rozcestník nad Pustým žlebem

 Jedna z dominant a symbolů moravského krasu, 25 m vysoká vápencová skála Hřebenáč, není vyhrazena jen zkušeným horolezcům, ale prostřednictvím specializované brněnské agentury Speleoart si ji může dopřát takřka každý trochu fyzicky zdatný zájemce. Pro výstup jsou zajištěny veškeré potřebné pomůcky od sedacího úvazku přes expresní sety a lano až po přilbu a samozřejmě nechybí ani doprovázející instruktor. Výstup podle náročnosti trvá 2-3 hodiny a cena se pohybuje od 890 Kč (lehčí cesta), respektive 990 Kč (obtížnější cesta). Výstup je možno zakoupit i jako dárek a mohou ho absolvovat jak jednotlivci, tak páry, rodiny nebo malé skupinky.

Přístřešek pro „unavené tlapky“ některých cestovatelů pod Koňským spádem

Stezky, křižující Moravský kras, jsou povětšinou vzorně značené a nabízejí i přístřešky pro případ, že by svatý Petr chtěl zdejší kraj trochu svlažit. Až na výjimky se vám dostane i zevrubných informací z prospektů a nebo informačních tabulí. O turistické zázemí je přitom velmi obstojně postaráno na několika místech (Skalní mlýn, chata Macocha, Sloupsko-šošůsvké jeskyně), takže vám rozhodně nehrozí vyčerpání hladem a žízní.

  Na některé živočichy musíte dávat pozor, aby jste je nezašlápli (hrabošík)

 Poloha, geologický podklad a členitý terén umožňuje v Moravském krasu existenci pestrých a specifických rostliných a živočišných společenstev. Asi největší pozornost poutá jeskynní fauna, z níž jsou nejznámější netopýři. Dosud jich zde bylo zjištěno 21 druhů. Z bezobratlých bylo na zdejším území zaznamenáno například na 2000 druhů motýlů, z ptáků zde pravidelně hnízdí výr velký a v posledních letech se zde objevil například čáp černý a nebo sýc rousný. Z větších savců pak na území krasu nechybí obvyklá lesní zvěř.

Punkevní jeskyně nabízí vedle bohaté krápníkové výzdoby návštěvu dna Macochy a cestu lodičkami po hladině podzemím protékající Punkvy

 Punkevní jeskyně, které se nacházejí 2 km od Skalního mlýna, jsou nejvyhledávanějšími jeskyněmi Moravského krasu. Za svou popularitu vděčí zejména možnosti dostat se na dno propasti Macocha a romantické plavbě na lodičkách po hladině ponorné říčky Punkvy. Suchá část byla zpřístupněna již v roce 1909 a dnes je dílem upravena i pro bezbariérový přístup! Vozíčkáři mohou navštívit Přední dóm suché části Punkevních jeskyní a s menší pomocí průvodců při nastupování do lodiček mohou absolvovat i podzemní plavbu.

Dolní jezírko na dně propasti Macocha

Macocha představuje největší propast svého druhu ve střední Evropě. Vznikla s největší pravděpodobností prolomením zesláblé klenby obrovského podzemního dómu a splynutím krasové sníženiny na povrchu s jeskyní se otevřela vertikální dutina o dnešní hloubce 138,5 m. Mohutné rozměry propasti umožňují denní osvětlení celé prostory, a proto se v krasové klasifikaci řadí k propastem typu „light hole“.

Čertova branka v Pustém žlebu a snímek potápěče před sestupem do hlubin Horního jezírka v Macoše z 1. poloviny 20. století

 Čertova branka představuje zajímavý přírodní výtvor v Pustém žlebu. Jedná se o skalní tunel, který vznikl z průtokové jeskyně a dnes tvoří jednu ze zastávek naučné stezky Macocha. Výzkum propasti Macocha sahá až do 1. poloviny 18. století, kdy se do ní nechal spustit mnich minoritského kláštera v Brně Lazarus Schoper. Dalším výzkum nabýval postupně charakter odborných expedic a jejich vyvrcholením se stal objev a zpřístupnění suché části Punkevních jeskyní (1909-1914) a následně Macošských vodních dómů (1920-1933)..

Přírodní rezervace Bílá voda u Holštejna

 Zajímavou lokalitu představuje přírodní rezervace Bílá voda u Holštejna. Zdejší území zahrnuje geomorfologicky cenné krasové území v devonských vápencích s ponorným poloslepým krasovým údolím s přirozenými lesními porosty a výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Skály v Bělovodském údolí jsou bohaté na svérázné úlomky zdejšího vápence (uprostřed), připomínající hroty šípů nebo oštěpů z doby kamenné. Pro srovnání vlevo a vpravo hroty z pazourku, tvrdé sedimentární kryptokrystalické formy křemene

Zbytky hradu Holštejn

 Hrad Holštejn byl vystavěn ve 13. století na mohutné vápencové skále Hartmanem z Čeblovic. Podle pověsti jeho pozdější držitel a jinak loupeživý rytíř Vok IV. usiloval o ruku Anežky z nedalekých Petrovic. Protože ho však dívka odmítla, vypálil její matce Bětce tvrz a ji samotnou uvrhl do jeskynní hladomorny pod hradem, aby Anežku přiměl změnit názor. Ta nakonec souhlasila, ale matka mezitím v hladomorně vypustila duši. Anežku nakonec z hradu zachránil její strýc, když Vok odtáhl do války proti husitům. Ti ho prý ubili cepy pod Vyšehradem…

Most přes Podhradní ponor

Děsivý rachot tohoto mostu, spojujícího ves Holštejn s civilizací, se při přejezdu jakýmkoliv povozem nese do vzdálenosti několika kilometrů a budí dojem, že se blížíte k Niagarským vodopádům! Jestli si zdejší lesní zvěř už zvykla a nebo si našla v Moravském krasu klidnější místo, je otázkou. Nicméně holštejnským nepochybně slouží jako ohlašovatel příjezdu pošty a nebo pojízdné prodejny…

Zámek Rájec nad Svitavou

Zámek se rozkládá se v bezprostřední blízkosti souměstí Rájec-Jestřebí, označovaném za Severní bránu Moravského krasu. Samotný zámek a přilehlý zámecký park (dílem francouzský a dílem anglický) představují pozoruhodnou ukázku reprezentačního venkovského sídla ve stylu 2. poloviny 18. století. Dnešní podobu získal zámek za Antonína Karla hraběte Salm-Reifferscheidt podle projektu vídeňského architekta francouzského původu Isidora Marcela Amanda Canevaleho v duchu rokokového klasicismu.

V Rájci nechátrají pouze hospodářské budovy, ale i samotný zámek

 Zámek Rájec byl po roce 1945 Salmům zkonfiskován a dnes se honosí označením národní kulturní památka. Jenže co vypadá alespoň z dálky jako „huj“, působí při pohledu zblízka slušně řečeno notně zanedbaně. Padající omítka, oprýskané dveře a okenní rámy a hrůza hrůz – opuštěné „socialistické“ letní kino v anglickém parku! Víra některých lidí, že podobným památkám je nejlépe v rukou státu a jeho památkové péče, v tomto případě (podobně jako v řadě dalších)  dostává notně na frak. Salmové údajně vznesli na zámek po roce 1989 restituční nároky, které ale nebyly dodnes jednoznačně vyřešeny, a tak erár zřejmě doufá, že v případě, kdyby spor prohrál, přenechá původním majitelům alespoň místo zámku ruinu.

A teď si musí dát „cestovatelé a cestovatelky“ před další expedicí pořádný oraz…

 FOTOGALERIE:

12345►

©-CC-