Moravský kras 2.

Když se řekne Moravský kras, většina lidí si nejspíše vybaví jeho úchvatné jeskyně. Jenže tento doslova pohádkový kraj není jen o podzemních sálech s úžasnými „krápníky“ (stalaktity a stalagmity), ale také o dalších zajímavých přírodních, ale i architektonických krásách. Moravský kras tak nabízí rozkošné přírodní krásy v podobě skalních ostrohů, propastí a propadání či ponorných potoků, ale také pestré flóry a fauny a nebo v neposlední řadě lépe či hůře udržovaných a obnovovaných stop po historickém soužití člověka se zdejším krajem. Jako třeba v podobě dochovaných větrných mlýnů v Ostrově u Macochy či Rudicích, Staré huti na Křtinském potoce, poněkud omšelém zámku v Rájci-Jestřebí, Alexandrovy rozhledny nad Adamovem a nebo jedinečného poutního kostela ve Křtinách.

* V Moravském krasu se určitě neztratíte

 Moravský kras je k návštěvníkům velmi vstřícný, a to jak k pěším, tak k cykloturistům. A značeny jsou zde nejen klasické turistické stezky, ale dokonce i lesní cesty. Na snímku jedna taková, která vede Masarykovým lesem ve Křtinách, který tvoří součást Školního lesního podniku Mendelovy univerzity.

Pod Výří skálou

Každá „pohodlná“ cesta však jednou skončí a pak je nutno využít fyzický fond, „načerpaný“ zpravidla sezením u redakčního stolu a psaním reportáží a knížek. Naštěstí ovzduší Moravského krasu není zatíženo průmyslovými ani městskými exhalacemi, takže nějaký ten výstup se dá docela vydýchat. Obzvlášť, když chcete pořídit nějaký zajímavý záběr…

Ne každá jeskyně sloužila v minulosti bohulibým účelům

 Poněkud nezvyklý východ z jeskyně Výpustek, připomínající spíše vrata do podzemní pevnosti. Výpustek ostatně k podobným účelům sloužil. Ne sice přímo jako pevnost, ale jako protiatomový kryt.

Jeskyně Výpustek

 Jeskyně Výpustek představuje významný jeskynní systém Moravského krasu, jehož labyrint chodeb a dómů vděčí za svůj vznik ponorové činnosti Křtinského potoka. Pozdější archeologické nálezy odhalily, že jeskyně byla osídlena už někdy kolem roku 15 000 před n. l. a v jeho labyrintu byly nalezeny rovněž kosterní pozůstatky velkých zvířat.

Vybetonované prostory velitelského stanoviště v jeskyni Výpustek

 V polovině 20. století se v prostorách Výpustku začala těžit fosfátová hlína a v roce zde československá armáda měla v úmyslu zřídit obří muniční sklad pro případ války. Po okupaci zde pak Němci zřídili podzemní továrnu na výrobu leteckých součástek.

Po válce se zdálo, že s další průmyslovou či vojenskou devastací jeskyně je definitivní konec, nicméně v dubě vrcholící studené války počátkem 60. let obsadila jeskyni výpustek opět armáda zřídila zde již zmíněný atomový kryt pro velitelské stanoviště.

Schéma krasového systému Býčí skála

 Krasový systém Rudické propadání – Býčí skála je druhou největší – a veřejnosti zatím nepřístupnou – jeskyní v České republice. Jeho délka činí 12 km a je modelován Jedovnickým potokem a jeho přítoky. Potok se propadá do podzemí ve slepém krasovém údolí, kudy vede jedna z výzkumných speleologických cest.

Rudické propadání

 Místo, kde se Jedovnický potok v propadání řítí do hloubky 86 m a vytváří největší českou podzemní vodopádovou kaskádu. Při silných mrazech se zde vytváří několik ledopádů, z nichž nejdelší měří 34 m.

Že by cesta do středu Země?

 Symbolem Rudického propadání je sintrová „Kašna“, kde rychlostí až několik milimetrů za rok narůstá krápníková hmota. Unikátem je „Zkamenělý žebřík“, který zde stojí od velkých objevů v roce 1922. Součástí podzemního systému je také nejhlubší „suchá“ propast v ČR – Rudická propast – hluboká 153 m a největší podzemní prostora – tzv. Obří dóm.

Moravský kras a zejména Býčí skála je rájem speleologů

 První podrobný popis jeskyně pochází od brněnského lékaře J. F. Hertolda z roku 1669 a od roku 1802 zde probíhal průzkum z iniciativy hraběte Hugo Salma. Později zde vedl rozsáhlé archeologické bádání Jindřich Wankel. V roce 1985 bylo Rudické propadání propojeno umělou štolou s jeskyní Býčí skála a současným výzkumem propadání se zabývají jeskyňáři z České speleologické společnosti – základní organizace Rudice.

Vstup do krasového systému Rudické propadání pod Býčí skálou, který se nachází v údolí Křtinského potoka při silnici mezi Křtinami a Adamovem. V současnosti je zabezpečen železnými vraty.

Pohřeb velmože v Býčí skále očima Zdeňka Buriana

 S Býčí skálou je také spojen jeden z nejúžasnějších archeologických nálezů na území Moravského krasu. Jindřich Wankel zde začal pracovat v roce 1967 a v tzv. Předsíni objevil dnes již světoznámý nález ze starší doby železné – halštatské, datovaný do 1. poloviny 6. století před n. l.

Nalezené předměty jako soška býka vlevo a rekonstruovaný bohatě zdobený vůz vpravo jsou dnes součástí sbírek Přírodovědeckého muzea ve Vídni

 Podle Wankela se mělo v Býčí jeskyni jednat o místo pohřbu tehdejšího velmože, z kteréžto interpretace vychází i sugestivní kresba od Zdeňka Buriana. Wankel k tomuto závěru dospěl na základě nálezů zbytků žároviště, oltáře, dláždění, modly a kovárny, dále množství luxusních předmětů včetně zdobených vozů, bronzových nádob, zlatých čelenek, náramků, přilbic, sekyr, žezla a tisíců skleněných a jantarových perel, ale v neposlední řadě také lidských kosterních ostatků, které by napovídaly, že se mohlo jednat o pradávné obětiště. Současná archeologie však pracuje spíše s teorií, že se jednalo o jeskynní svatyni.

Kostelík sv. Barbory u Rudic

 Obec Rudice však nabízí ještě množství dalších zajímavých perliček a kuriozit. Ať už se jedná novou kapli svaté Barbory (patronka horníků a jeskyňářů) z roku 2002, náležející k Římskokatolické farnosti Jedovnice, a nebo větrný mlýn č. p. 90 na výšině Tumperk v jihovýchodní části obce. Mlýn (obr. viz FOTOGALERIE) je holandského typu s kamennou kruhovou zdí, silnou u země 135 cm, a vysoký 7,5 m. V roce 1865 jej postavili manželé Matěj a Františka Ševčíkovi a v roce 1929 byl mlýn převeden na elektrický pohon.

Rudický geopark

 Dnes je rudický mlýn památkově chráněným objektem s muzejní expozicí větrných mlýnů, kolekcí barevných odrůd křemenů a rudických geod a speleologie. V bezprostřední blízkosti mlýna je rovněž geopark s ukázkami hornin z moravského krasu a Drahanské vrchoviny.

Pískovna Seč

 Jen kousek od rudické svaté Barborky se uprostřed lesa při silnici do Olomučan ukrývá další přírodní klenot. Jedná se o dnes už opuštěnou a pozvolna zarůstající pískovna Seč, která představuje v současnosti jediný větší odkryv sedimentů jurského až spodnokřídového stáří. Lom o půdorysu přibližně 180 x 100 m dosahuje hloubky 20 až 30 m představuje pestrou ukázku kaolinických jílů a červenohnědých železitých písků až pískovců. Kaolín je přítomný i v jezírku, které dnes vyplňuje podstatnou část lomu a jehož jemný písek pokrývá i listy a květy leknínů.

Stará huť u Adamova

 V údolí Křtinského potoka kousek od Adamova se nachází pečlivě zrestaurované objekty Staré huti, které dávají vzpomenout na zdejší hutnickou minulost. Huť je pozůstatkem celého komplexu, vybudovaného počátkem 18. století Janem Adamem knížetem z Lichtensteinu. Podnik žil zejména z dodávek pro armádu, ale koncem 19. byl pro nerentabilnost uzavřen. Dominantou celého areálu je 10 m vysoká dřevouhelná železářská pec a expozici dále doplňují dvě menší pece na pálení vápna, rampy, bývalá modelárna „Kaměňák“ a obytná budova, která dnes slouží jako muzeum Železářství střední části Moravského krasu. V areálu vzniká postupně pod širým nebem i muzeum kusových železářských pecí.

Pestrá fauna a flóra je neodmyslitelnou součástí Moravského krasu a co víc, nenechá se návštěvníky nijak rušit

 Různé druhy bezobratlé fauny na území moravského krasu  jsou zastoupeny podle místa výskytu buď v teplých bezlesých biotopech na okraji Hádecké planiny (např. cikáda trnková), nebo v podobě lesních společenstev (drabčík, kovaříci, roháč obecný) a údolních niv. Zcela specifické podmínky pak existují na dně propasti Macocha a v jeskyních.

Památka na ty, kdo v Moravském krasu žili i umírali

 Skromný pomník tragicky zesnulého dělníka Antonína Ševčíka, který v roce 1905 zahynul na Skatulově lesní cestě mezi Adamovem a Babicemi nad Svitavou pod převráceným vozem

Umělá propast Malá Macocha

 Propast Malá Macocha nedaleko Babic nad Svitavou není klasická propast jako její velká sestra, ale opuštěný starý důl na železnou rudu. Jámy tohoto druhu byly hloubeny do hloubky 40 m, přičemž průměr závrtu činil asi 100 m. Po ukončení těžby byla takto vytvořená prohlubeň zasypána hlušinou. Dnešní hloubka činí asi 8 m při průměru 40 m.

Nový hrad u Adamova

 Původně zeměpanský hrad ze 14. století, který střežil strategickou obchodní stezku z Brna blanenským údolím. Od roku 1990 je hrad postupně obnovován se všemi věžemi a obrannými prvky včetně padacího mostu a ochozů na velké hranolové věži. Srdce milovníků vojenské historie nepochybně zaplesá nad početnou sbírkou středověkých chladných i palných zbraní, zatímco ti romantičtěji založení určitě nezhrdnou návštěvou sklepní mučírny…

Některé cestovatelské výpravy mohou být docela vyčerpávající…

FOTOGALERIE:

123456►

© -CC-