Ještě před méně než čtvrt stoletím zněl našinci název ostrovů Samoa jako ta nejvzdálenější exotika, o které lze jen snít ve stínu borovic někde u Máchova jezera a nebo v lepším případě u Jadranu a maximálně si tak o ní přečíst v cestopisech páně Stinglových. Dnes vás tam dopraví aerolinky během čtyřiadvaceti hodin a vy se ze sněhem zaváté Prahy můžete rázem ocitnout uprostřed nefalšovaného pacifického ráje. Samoa patří bez nadsázky k tomu nejpůvabnějšímu, co Tichomoří nabízí – od úchvatné přírody až po přátelské Samojce a Samojky. Ochranou ruku nad tímto kouzelným koutem drží snad i Pánbůh. Sice ne vždy, ale když se zde na sklonku 19. století schylovalo ke krvavé řeži mezi třemi mocnostmi, nechal tehdy přehnat nad ostrovem tajfun, který doslova rozprášil po zuby ozbrojené eskadry Německa, Velké Británie a Spojených států a místo krvavé řeže je přinutil zasednou za jednací stůl…
Samoa se rozkládá doslova uprostřed Pacifiku a Polynésie – nějakých čtyři tisíce kilometrů severovýchodně od Sydney. Souostroví je vulkanického původu a v současnosti se dělí na Samou (dříve Západní Samoa) a Americkou Samou. Území Samoy tvoří dva hlavní ostrovy Upolu a Savai’i a sedm menších ostrůvků, z nichž pouze dva jsou obydlené. Na Savai’i se tyčí nejvyšší hora ostrovů – 1858 m vysoká Mount Silisili a sopka Matavanu.
Svahy hor jsou zhusta porostlé myrtou a také muškátovníkem či fíkovníkem. Zvláštností z říše fauny je zdejší holub zejkozobý, který podle vzoru papoušků bere oříšky nohama a zobákem louská i tvrdé skořápky.
Na ostrovech panuje tropické podnebí, ovlivněné jihovýchodními pasáty z Tichého oceánu a průměrné teploty vzduchu se pohybují v od 25o Cv červenci do 27o C v lednu, kdy na jižní polokouli kulminuje léto.
Samoa v současností čítá 188 tisíc obyvatel (2008), z čehož 90 procent tvoří Samojci a zbytek míšenci, Evropané a Čínané. Ostrovy jsou rozděleny na 11 distriktů a hlavním městem je Apia (34 tisíc obyvatel) na ostrově Upolu. Většina obyvatel se živí zemědělstvím nebo rybolovem, ale v posledních letech nabírá na významu turistický ruch, který už tvoří 25 procent hrubého domácího produktu.
Pokud se chystáte strávit svou příští dovču právě v této destinaci, nezapomeňte, že se zde od loňského září jezdí vlevo. K této neobvyklé změně došlo údajně ze ryze praktických důvodů – změna prý umožní dovážet levnější auta z Austrálie!
A ještě jedna pikantní zajímavost – letištní poplatky se platí při odletu z ostrova. Pravda, taxa není vysoká, ale mám takový pocit, že pokud bych se už na ostrov vypravil, přišlo by mi zbytečné o takové platbě vůbec uvažovat. Než si dělat hlavu z mizerných politiků a mizerného počasí ve střední evropě, tak to raději alespoň mizerné politiky a příjemné počasí pod Jižním křížem.Ostatně před hloupostí, závistí a mocenskou nabubřelostí hledali v Tichomoří azyl někteří evropští vzdělanci či umělci už před více než sto lety.
Ostrovy Samoa jsou jinak považovány za kolébku osídlení Polynésie a pro Evropu je v roce 1722 objevil nizozemský mořeplavec Jacob Roggeveen. Později sem na cestě kolem světa zavítal na lodi La Boudeuse francouzský mořeplavec a matematik Louis Antoine de Bouganville, který souostroví nazval podle množství plavců na člunech Plavecké ostrovy (Îles des Navigateurs).
*
Poté se zde objevili první misionáři a osadníci, ale v druhé polovině 19. století se nad Samou začalo nebezpečně smrákat. O ostrovy začínal být ve světě zájem, a to nejen kvůli zdejším prosperujícím plantážím, ale také pro jejich strategickou polohu uprostřed Pacifiku, odkud bylo možné kontrolovat důležité obchodní spojnice mezi americkým a asijským kontinentem. Soupeření o nadvládu nad ostrovy mezi Velkou Británií, Spojenými státy a Německem tehdy málem přerostlo k krvavý konflikt.
Na jaře 1889 se v zátoce u hlavního města ostrovů Apia už formovaly válečné eskadry zmíněných mocností, posádky leštily hlavně kanónů a vztyčovaly válečné vlajky.
Ještě než však stačil vzduch rozčísnout první granát, přišel tajfun, jaký i v těchto oblastech přichází jen jednou za sto let. Jak se u nás v Česku říká, když Pánbůh dopustí, i motyka spustí. A tehdy spustila. Dva největší rivalové – Němci a Američané – tehdy přišli o čtyři válečné lodě, které ničivý orkán vrhl na útesy, a o bezmála 150 mužů, kteří v jejich troskách našly smrt. Matka Příroda tak znesvářené strany donutila zasednout za jednací stůl a vzájemné spory urovnat ještě téhož roku na konferenci v Berlíně (podrobněji o této zapomenuté kapitole tichomořských dějin viz Válka o Samou v kapitole HISTORIE CESTOVÁNÍ).
Mezitím se o Samou začal zajímat celý svět. K nejznámějších osobnostem, které tehdy spojily své jméno s ostrovy, patřil populární anglický spisovatel Robert Louis Stevenson (autor Pokladu na ostrově), který v Tichomoří a na ostrovech Samoa strávil poslední léta svého života a z jehož pera vzešel i cestopis A Footnote to History, Eight Years of Trouble in Samoa (1892). A také první osamělí mořeplavci, včetně prvního z prvních – amerického kapitána Joshui Slocuma a jeho jedenáctimetrové šalupy Spray. Slocum si na plavbu kolem světa v letech 1895-1898 vydělával i během cesty, mimo jiné vstupným za návštěvy lodi v přístavech, kde kotvil, a nebo například prodejem svíčkového loje německému výrobci mýdla právě na ostrovech Samoa.
O půl století později měla Samoa dalšího podobného návštěvníka – Williama Willise. Tento americký námořník se rozhodl vyzkoušet cestu napříč Tichým oceánem po vzoru Thora Heyerdahla a jeho voru Kon-Tiki. Postavil si podobný balsový vor, který nazval Seven Little Sisters, a v červnu 1954 se s ním sám (za společníky měl pouze černého kocourka a papouška) vydal z peruánského Callaa přes Pacifik, aby po 112 dnech přistál u pobřeží ostrovů Samoa…
V roce 1962 získaly ostrovy Samoa jako první z někdejších koloniálních a závislých území v Polynésii nezávislost a dnes představují jednu z nejatraktivnějších turistických destinací celého Tichomoří. I když ani zde není radno podceňovat rizika přírodních živlů.
Od legendárního tajfunu v roce 1889 uplynulo už více než sto let, když loni 29. září otřáslo oblastí asi 200 km jihovýchodně od Apia zemětřesení o síle 8,3 stupně Richterovy stupnice. Následná vlna tsunami zasáhla velkou část jižního pobřeží ostrova Upolu a Manono a přestože byli obyvatelé díky nově zřízené výstražné službě varováni prostřednictvím SMS, záplavová vlna byla příliš rychlá, dosáhla pobřeží už během 15 minut a vyžádala si na 154 lidských životů.
Foto © Pavel P. a archív -CC-
Jak se vypravit na ostrovy Samoa?
1. JAKO NEOHROŽENÝ INDIANA JONES… ZAŘIĎTE SI VŠE SAMI!
Kromě Antarktidy snad není vzdálenější destinace než Polynésie. Na rozdíl od chladného kontinentu pod věčným ledem však tichomořské ostrovy lákají už přinejmenším celé jedno století romantiky všeho druhu k návštěvě, která se v nejednom případě z dočasného pobytu změnila na konečný.
*
Jak? Chce se říci letecky, ale vězte, že největší romantici sem dopluli pod plachtami i těch nejmenších a nejprimitivnějších plavidel.
S biblí nebo s koránem? Ale fuj. Jistě, misionáři zaseli už v 19. století ve zdejších končinách křesťanskou víru, ale i tam, kde ještě přežívá kult pohanských božstev vládne mír a přátelství.
Jazyk? Angličtina a samojština.
Čím platit? Na ostrovech Samoa platí samojská tala (WST). Aktuální kurz: 1 WST = 7 Kč.
Zdravotní péče? O zdraví v běžném slova smyslu by se cestovatel po ostrovech Samoa neměl obávat. Zdravotní péče je zde krom toho kvalitní, omezený je toliko počet zdravotnických zařízení. Kvalitní zdravotní pojištění pro cestu do exotických dálav je však samozřejmostí.
Víza? Podle vyjádření MZV (ministerstvo zahraničních věcí ČR) není ke vstupu na území Nezávislého státu Samoa vízum. Povolení ke vstupu na dobu 30 dnů je udělováno při příletu po předložení cestovního dokladu platného minimálně 6 měsíců po příletu a zpáteční letenky.
České diplomatické zastoupení? Na pomoc českých ambasadorů se nelze dvakrát spoléhat (nechť mi ti slušní a snaživí prominou). Nemáte americký pas, takže… Takže klid. V Tichomoří v současné době nehrozí kromě přírodních pohrom (zemětřesení, tajfun, tsunami) žádný konflikt nebo jiný podobný problém, takže servis zastupitelských úřadů by neměl být prvořadou starostí. Krom toho ten nejbližší je až v Austrálii. Pro každý případ – pokud by vás třeba sežral žralok, nechť dá vědět na následující adresu:
Embassy of the Czech Republic, 8 Culgoa Circuit, O’Malley, Canberra; tel.: 0061/2/62901386 (popř. konzulární pohotovost: 0061 (0) 418262289 a dále konzulární pohotovost v Sydney: +61402312806, resp. záložní číslo +61401547584; e-mail: canberra@embassy.mzv.cz nebo sydney@embassy.mzv.cz
Přednosti:
Víte, na co a na koho se můžete spolehnout, máte vše plně pod kontrolou, jste připraveni na všechny eventuality!
Nedostatky:
Je to trochu zdlouhavé, náročné na čas a pevné nervy a vzhledem ke vzdálenosti při dnešních možnostech možná i poněkud krkolomné.
2. JAKO OBEZŘETNÝ HERCULE POIROT… VOLTE CESTOVKU!
Jste-li ve věku nebo v rozpoložení, kdy dáváte přednost klidu před shonem, uměřenosti před živelností a jistotě komfortu před nejistotou nepohodlí, svěřte se do rukou odborníků. Vzpomeňte si na slavného belgického detektiva a vězte, že lékem na příliš horké klima je klimatizovaný pokoj, místo studené a nebo ohřívané stravy v ešusu si budete moci dopřát menu s obsluhou a neznalost místní řeči vám vynahradí vševědoucí průvodce.
Přednosti:
Nemusíte se o nic (tedy skoro o nic) starat. Jen o zabalení zavazadel, očkování, pojištění (tenhle úkon radši vykonejte sami) a dopravu na letiště. Pak už můžete jen sledovat cvrkot a podle nátury kritizovat vše, co vám během cesty nebude po chuti. A po návratu žalovat cestovku o náhrady za nesplněný program, pohodlí, jídlo, zimu, horko, komáry a… Co to plácám. Nejsme přece v Americe, že? Ne, žalovat nikoho nebudeme, protože v Česku bychom se stejně nejspíš soudili až do soudného dne. Prostě jen posoudíme, zda jsme skutečně relaxovali a zda cestovku doporučíme vlastním dětem a nebo vlastní tchyni…
Nedostatky:
Přestože vám cestovka naslibuje hory doly, jistota to žádná není. Koneckonců i na veletrhu Holiday World měla největší stánek cestovka, která utrpěla u pojišťoven „největší“ nedůvěru. A pokud se ukážete jako „potížista“, věřte, že nasadí všechny páky, aby dokázala, že jste si všechny nesnáze způsobil sám.
3. JAKO CHLADNĚ KALKULUJÍCÍ 007… KOMBINUJTE VYMOŽENOSTI MODERNÍHO VĚKU!
Měřeno selským rozumem, nejideálnější způsob cestování by nás mohl naučit James Bond. Kde to nejde jinak, obstarat si věci sám, kde se to nabízí, nechat se obsloužit profesionálním servisem. Přes den aktivně relaxovat na vodních lyžích, lezením po skalách a nebo prostřednictvím paraglidingu, večer ochutnat vzorně připravenou místní kuchyni a na pokoji před horkou lázní si zasurfovat po internetu. Víza, letenku nebo hotel si zajistíme prostřednictvím solidní cestovní kanceláře, zbytek je pak na nás.
Přednosti:
Jako James Bond můžete cestovat i bez platinové platební karty! Stačí zlatá (kdo se trochu zajímá o své finance, tak ví, že ta už není bůhvíjak nedostupná). Tím nemám na mysli, že se máte chtít koupat každou noc v šampaňském, ale disponujete pravidelným příjmem, který vám alespoň na dovolené umožňuje vyhodit si trochu z kopýtka.
Nedostatky:
Jde o povahu. Ne každý se rodíme jako James Bond. Zkušenosti cestování s konzervami pod sedadly škodovky máme pevně zakódované v genech a dvacet let to ještě zdaleka nevymazalo. A ne každý si troufne půjčit si například auto kdesi v Acapulku, když ví, že neumí španělsky. Přitom jde o prkotinu – věřte, že kvůli vám se zaměstnanec půjčovny během pěti minut naučí třeba mongolsky!