Pevnost San Giusto

Pozoruhodné propojení dějin: v popředí trosky antického chrámu, za nimiž se tyčí renesančně-barokní pevnost San Giusto

 Jsou města, která když si chcete vychutnat pohledem z výšky, musíte vzít zavděk eroplánem, balónem nebo alespoň dronem. Nad italským Terstem se však tyčí kopec a na něm renesanční pevnost, z jejíchž hradeb se můžete doslova a do písmene kochat jako z té pomyslné ptačí perspektivy.

Přístav Terst s pevností San Giusto v 19. století

  Kopec San Giusto je jakýmsi němým svědkem a průvodcem po dějinách Terstu a díky své poloze se stal i jeho strážcem. Právě zde vznikla první opevněná osada, která se posléze rozšířila na římské Tergeste (jednalo se o spojení výrazu „terg“, vycházejícího z indoevropského označení trhu a benátské přípony „este“ pro označení města).

Přes pád Římské říše a nájezdy barbarů si nicméně město dokázalo zachovat statut relativně nezávislého přístavu, o jehož ovládnutí vehementně usilovali Benátčané. A protože se psal drsný středověk, není třeba si činit iluze o charakteru tohoto snažení.

Na výšině San Giusto nad Terstem se nacházejí rovněž dva zajímavé pomníky: ten vlevo připomíná italské vojáky, kteří padli v 1. světové válce, fontána vpravo (La fontana di Montuzza) pak vznikla na počest návštěvy Benita Mussoliniho v Terstu v roce 1938. Měla zde stát jen po přechodnou dobu, nicméně se dočkala 21. století a dnes už si ji s „ducem“ nikdo nespojuje

 Vyčerpaný obrannými válkami se svým jihozápadním sousedem se Terst nakonec rozhodl hledat ochranu u svého severního souseda a v roce 1382 uzavřel dohodu s Rakouskem (tzv. Spontanea Dedizone all’Austria; dobrovolné poddání se Rakousku), která mu zaručovala správní nezávislost výměnou za dosazení panovníkem jmenovaného kapitána (capitano), stojícího v čele ozbrojených sil ve městě.

Vstupní brána s padacím mostem do pevnosti a její schéma

 Bezpečnostní situace se tím zjevně uklidnila, nicméně jak rostla moc a vliv kapitána na terstské záležitosti, dospělo vojenské velení k závěru, že je pro ně nezbytné vybudovat odpovídající objekt, z něhož by se město a dění v něm dalo lépe kontrolovat. Jeho základy byly se souhlasem císaře Fridricha III. položeny v roce 1468 v podobě tzv. kapitánského domu (respektive paláce) – Casa del Capitano, budovaného samozřejmě z peněz místních obyvatel. Ať už v podobě daní nebo více či méně dobrovolných „příspěvků“. Vznikla tak dvoupodlažní budova s věží ve tvaru písmene „L“, v níž se dnes nachází historické muzeum.

Výhled z pevnosti San Giusto na terstský přístav

 V roce 1508 byla zahájena stavba bašty „Rotondo“, ale když se na přelomu let 1508-1509 Benátčanům přece jen podařilo na krátký čas Terst ovládnout, byla stavba přerušena a dokončena až v letech 1578-1590. Každopádně i pod vlivem událostí z roku 1509 vznikl záměr pevnost zásadně rozšířit.  Vzhledem k terénním dispozicím tak začala v následujících dvou staletích nabývat podoby trojúhelníkového fortu. Projektové a stavební přípravy se však vlekly a teprve po roce 1545, kdy do úřadu císařského kapitána nastoupil Giovanni de Hoyos, se podařilo zahájit stavbu bastionu „Lalio“, dokončeného v roce 1557. Ani další práce však nenabraly nijak závratnou rychlost a teprve v roce 1636 se podařilo dokončit třetí a poslední bastion Pomis, kterým se celý pevnostní prostor definitivně uzavřel.

Nádvoří pevnosti po poslední rekonstrukci a úpravě na historické muzeum

 Během své existence se pevnost prakticky nikdy neocitla ve středu významných bojových operací. Díky tomu neutrpěla žádné vážné škody a zachovala si dodnes svou původní podobu. Svým způsobem ale tím, že se jí vyhnulo dobývání, měla zřejmě i štěstí. Už tři roky po jejím dokončení se totiž stala terčem tvrdé kritiky ze strany císařského inženýra Giovanni Pieroniho, který se nechal slyšet, že tenhle „žalostný paskvil“ by nedokázal čelit žádnému útoku ani obléhání…

Pohled na Casa del Capitani a tzv. benátskou zeď (vpravo)

 Ve skutečnosti byla pevnost vojensky využita jen ve dvou případech: v roce 1813 v ní Napoleonovi vojáci čelili obléhání rakouské, anglické a neapolské flotily a podruhé posloužila v roce 1945 německým vojákům. Nicméně největší škody utrpěla už 9. července 1690, kdy po zásahu blesku explodoval střelný prach pro pevnostní kanóny.

Ruční palná zbraň obránců pevnosti v podobě tzv. spingardy. Vznik této zbraně sahá do středověku, na snímku je kus z 18. století

 Pevnost nakonec zůstala sídlem císařského kapitána až do roku 1750. Ten tehdy v osobě Niccolò Hamiltona přemístil svůj úřad opět do města a z pevnosti se stala kasárna a během italského risorgimenta pevnostní vězení pro politické odpůrce rakouské moci.

V roce 1918 připadl Terst včetně pevnosti San Giusto Itálii a ještě několik let sloužil jako kasárna. V roce 1930 odkoupilo pevnost od armády město, které ji podrobilo generální rekonstrukci pro potřeby kulturních a turistických aktivit. K další obnově došlo na konci 20. století a pevnost začala být po roce 2000 využívána jako historické muzeum s bohatými sbírkami nejen vojenského charakteru, ale také lapidáriem římských artefaktů, připomínající někdejší antickou minulost.

 Foto & text: – FK-

◄12