Putování po Severní Americe 1.

Před sto a více lety byla Severní Amerika vysněným cílem vystěhovalců nejen z Evropy, ale i ostatních koutů světa. Cílem, který jim měl zpravidla pomoci před válkami zdevastovanou a hospodářky vyčerpanou domovinou, za vidinou lepší existence nebo před politickým útlakem. Z Evropy se takhle mířilo za Velkou louži po napoleonských válkách, po hospodářských krizích v 60. letech 19. století,  po první světové válce, po nástupu nacistů k moci a po roce 1945 před stalinistickým útlakem komunistických režimů pod kuratelou Kremlu.

Dnešní doba je naštěstí už o něčem jiném a dává našinci příležitost poznat Severní Ameriku ze zcela jiného pohledu. Umožňuje do ní cestovat za přírodními krásami nebo za specifickými historickými památkami a poznávat tamní život bez toho, že by se mu uzavíral návrat domů.

V době globalizace a internetu se navíc kdysi zdánlivě nepřekonatelná vzdálenost, jejíž zdolání trvalo v lepším případě parolodí týden, v horším i týdny dva, si můžete v pohodě domova nejen naplánovat cestu a zabukovat letenky, ale dopředu si zajistit ubytování na předpokládané cestovatelské trase, objednat nějaký ten samohyb, neboť bez něj to v Americe opravdu, ale opravdu moc nejde. A pak? Pak už stačí v podstatě jen vyrazit.

Letecké spojení sice už i dnešním cestovatelům, obchodníkům či příbuzným, navštěvujících své potomky ve Státech či v Česku připadá poněkud dlouhé a únavné, obzvlášť když už Atlantik nekřižuje legendární nadzvukový Concorde. Nicméně dnešní cesta se už nepočítá na týdny ani na dny, ale toliko na hodiny. Ty vám navíc v současných eroplánech zpříjemní kdejaká vychytávka, od filmů až po videohry, o solidním občerstvení samozřejmě nemluvě. A tak jediné, co vás možná trochu limituje, je objem a váha cestovní bagáže. Obzvlášť, pokud patříte k mladé generaci, která přece jen musí cestovní výdaje udržovat v nějaké přijatelné rovnováze.

Junior autora těchto řádek a šéfredaktora tohoto webu se před nějakou dobou vypravil spolu se svou přítelkou a partou kamarádů v pořadí už na druhé putování po Severní Americe, přičemž tentokrát si vybrali její západní část. A jako správní cestovatelé zavrhli cestovku a jiné organizované podniky, ale již zmíněným způsobem prostřednictvím internetu si zajistili nezbytné zázemí a vypravili se za poznáním po vlastní ose.

Na zaoceánskou cestu to chce samozřejmě mezinárodní řidičák a vzhledem ke vzdálenostem, typickým pro Ameriku, i možnost, střídat se za volanty dvou „dodžek“, skýtajících dostatek prostoru i pohodlí pro několikasetkilometrové tranzity mezi jednotlivými státy, městy a národními parky. A ještě jedna rada: debetní platební kartu nechte doma a alespoň na tuhle cestu si pořiďte kreditní! To vám doporučuje sám autor, jinak tak trochu konzerva. Sám však už učinil zkušenost, že i v Evropě vám nemusí být při placení například v hotelu Holliday Inn platná ani zlatá debetka…

Text © -FK-

Foto © M. Kuník & spol.

◄123►