Zambijská rizika

(Zambie 2012) Jak nejlépe oslavit kulaté výročí nejlegendárnější akce československých speciálních služeb, kterým se před sedmdesáti lety podařilo „sejmout“ jednoho z nejhnusnějších a nejvýše postavených nacistických pohlavárů Reinharda Haydricha? Kousek, kterým nám dodnes závidí všechny zpravodajské centrály světa a který nás rehabilitoval v očích Spojenců jako národ, který nedokázal bránit svou svrchovanost a samostatnost? Nejlépe nějakým podobně srdnatým kouskem. Jistě, netřeba kvůli tomu hned někoho „odživotňovat“, ale způsob, jakým hoši od knížecího ministra osvobodili trio českých „turistů“, zadržených v Zambii, se zaslouží smeknout klobouk. Ono totiž podniknout takovouhle akci není jen tak.

*

Trojice Čechů, kteří si vyjeli na adrenalinový výlet do Zambie (vlevo) a odborník na zpravodajskou tematiku Andor Šándor (vpravo)

 Jak vám řekne každý trochu světa znalý cestovatel a jak koneckonců potvrdil i někdejší šéf vojenského zpravodajství Andor Šándor, taková akce se plánuje a připravuje přinejmenším několik týdnů. Ani ne tak kvůli nějakým neotřelým fíglům, ale hlavně kvůli logistickému zajištění. Mimo jiné vybrat schopné lidi a zajistit pro ně cestovní doklady (a také pro dotyčnou trojici) jako letenky, pasy a víza – v Zambii se například vyžadují otisky prstů z domovské země (!), které je vhodné si opatřit předem, jinak na ně můžete čekat také několik týdnů a v takovém případě vás zambijské úřady mohou „vyexpedovat“ mimo území země! Zároveň všechno správně načasovat (zatčené trio se muselo pravidelně hlásit na policejní stanici, takže bylo nutné plánovat útěk tak, aby uprchlíci získali co největší náskok), připravit únikovou cestu přes hranice. Andor Šándor stejně jako někdejší šéf Úřadu pro zahraniční styky a informace (rozvědka) se domnívá, že skupina opustila Zambii po zemi v autech a teprve z některé sousední země odletěli nějakou klasickou linkou do Evropy) atd. atd.

*

A tak si poslední dobou začínám v některých ohledech připadat jako v Anglii a nebo v Americe.  Ptáte se proč? Protože obě tyto země nikdy nenechají v zahraničí své občany takříkajíc „ve štychu“. A od doby, kdy v Černínském paláci úřaduje český „M“, mám pocit, jako by jeho jednotka „nula-nula boys“ chtěla dokázat, že ani našinec si nemusí připadat, že je při jakýchkoliv potížích ponechán napospas svému osudu. Takže jen pro ty, co trpí akutním Alsheimerem:  před časem to bylo „utajené“ osvobození českého entomologa Emila Kučery z Indie a nyní na Nový rok akce za účelem vysvobození trojice našinců Jiřího Cetela, Jana Coufala a Michala Vebra, kteří uvízli ve spárech zambijské kontrašpionáže. Doufejme, že si z akceschopnosti současného knížecího šéfa Černínského paláce vezme příklad jeho opoziční „stínový“ protějšek, který se zatím projevuje toliko upoceným strachem, abychom náhodou někomu nešlápli na kuří oko…

*

I James Bond utrží tu a tam nějaký ten škrábanec (vlevo) a Lusacký ústřední „hotel“

V této souvislosti mě napadá ještě jedna věc. Leckdo se neustále pozastavuje nad okatým pochrupáváním“ českého ministra tu v parlamentu na Malé Straně, tu v Bruselu. Jenže proč by si nehodil šlofíka, když ve chvíli, kdy je toho zapotřebí, dovede konat s razancí pravého českého lva. A ještě něco. Ono takové poklimbávání může u leckoho budit dojem, že před tímhle „strejdou“ netřeba dělat žádné tajnosti, „vždyť nás stejně neslyší…“ Jenže člověk, který ovládá několik světových jazyků, si při takovém nenápadném poklimbávání může vyslechnout i lecjaký zajímavý rozhovor, že? Na rozdíl od některých našich pánů europoslanců (a nebo cizími jazyky nevládnoucími členy zahraničního výboru parlamentu) je totiž náš „M“ mužem skutečně na svém místě!

*

P.S.

Podrobněji o současné Zambii a jejích ďábelských věznicích viz Zambijský adrenalin

 Text: -CC-