*

Většina návštěvníků bude nejspíš znát zdejší restauranty u pláží (včetně jednoho českého) a nebo v přístavu a v historickém centru. Většina těchto podniků však s večerem začíná připomínat včelí úly a pokud hledáte něco klidnější a stylovějšího, můžeme vám doporučit podnik Mala Kala. Leží blízko vodického kostela a jedná se o tzv. konobu, což je typický dalmatský restaurant rodinného typu, kde ochutnáte skvěle připravené místní speciality. A co potěší zejména šetřivého spolurodáka, za podstatně nižší cenu než v  restauračních „lidojemech“ na přístavní promenádě.

*

Pileči file (kuřecí na grilu)

Vepřová nebo kuřecí masa na grilu zde pořídíte už za 40, kalamáry za 50 a typické ryby jako cípala, brancina nebo oradu za 50 až 80 kun. Jídla jsou zpravidla i s přílohou v podobě rýže, hranolků a nebo čerstvého bílého chleba, který se hodí zejména k velkým salátům s rybami, chobotnicemi a mořskými plody.

Zdejší kuchař je připraven i na ty, co v jídle rádi hřeší a nebo mají za sebou pořádný plavecký výkon a hodlají doplnit vydanou energii. Ti si mohou dopřát nejrůznější kalorické bomby včetně tzv. masové mísy s kuřecím špízem a grilovaným vepřovým masem, deseti špalíčky čevapčiči a třemi nožičkami klobásek…

*

Podnik má svou stálou klientelu, pro kterou zde třikrát v týdnu hraje i živá hudba. Jinak majitel podniku rychle pozná, kdo se zde zastavil čirou náhodou a kdo sem zamířil cíleně pro okouzlující atmosféru. S tím ochotně poklábosí a ještě před odchodem se mu odmění panáčkem dalmatské bylinkové rakije (pokud jste dva, jsou panáčky rovněž dva). Tento symbol dalmatské pohostinnosti však není příznačný jen pro Malou Kalu, ale i pro další konoby.

*

Srdele na žaru (grilované sardinky); „specialitou“ podniku jsou české půllitry…

Nedostatky? Drobný problém s dohledáním podniku. Na netu má totiž stránky vedené pod již neexistujícím názvem Konoba Ane (z ní zůstal už jen název rybí mísy na jídelníčku). A tento název neříká nic ani místním. Takže je dobré vědět raději název ulice – Kinkležova, s její znalostí se doptáte už celkem spolehlivě.

*

A ještě drobná poznámka na závěr: nedejte se zmást podivným výhledem z okna, které vypadá, jako by vás čerstve zazdili. Podnik se totiž nachází v údajně nejužší (!) uličce nejen Vodice, ale celé Dalmácie. Faktem je, že dva lidé s mírnou nadváhou se v ní skutečně nevyhnou. Takže pozor, abyste se po tamní vydatné večeři cestou do hotelu nebo penziónu neodřeli nebo nedej bože „nezašprajcli“…

H O D N O C E N Í   -CC-:   Konoba MALA KALA

Vnější dojem:

Stylový starý dům, jehož vnitřek i okolí září příznačnou čistotou, a kde si i tak jižnímu teplu špatně přivykající cestovatelé jako autor připadají příjemně.

*****

Jídelní menu:

Pestré, zahrnující studené a teplé předkrmy, ryby, masa, saláty a něco sladkého k tomu.

*****

Nápojové menu:

Trošku chudší výběr, ale jinak dalmatská klasika – dobré kvalitní víno, které si můžete dopřát za vyšší cenu v sedmičkové lahvi a nebo rozlévané v karafě od dvou deci do jednoho litru. Pivo se zde servíruje lahvové Karlovačko ve sklenicích Gambrinus (!) a jinak samozřejmě nechybí ani nealko.

****

Personál:

Maximálně přívětivý a vstřícný. Prostě rodinný podnik.

*****

Sociální zázemí:

Jako ze škatulky.

*****

 Cenové rozpětí:

Studené a teplé předkrmy (většina se však svým množstvím vyrovná běžnému hlavnímu jídlu) od 25 do 50 až 60 kun, ryby 30 až 200 kun, masa 40 kun, přílohy 15 kun, pivo (1/2 litru) 17 kun, 1l rozlévaného vína 70 kun, červený Plavac (0,7l) 200 kun.

 Návštěva zařízení: srpen 2015

Nenápadná obec západně od Jedovnice uprostřed Moravského krasu nabízí posezení a občerstvení v nově zrenovovaném restaurantu Lažánky, jehož fasádu zdobí roztomilé kresby veverek. Občerstvována se nachází ve svahu a mezi zatáčkami, ale protože je to stále ještě v obci, neměli byste ji přehlédnout a vzhledem k jejímu „servisu“ ani minout.

Specialita v podobě lažáneckých jatýrek s houbami

Vnější dojem:

Objekt stále ještě čiší novotou a i když okolí nabízí jen šotolinový parking a zvenčí se mimo běžné návštěvní doby (poledne, večer) nemůžete ubránit obavám, zda zařízení opravdu funguje, uvnitř vás čeká příjemné překvapení, kde se nešetřilo dřevem ani nápady (samozřejmě v mezích rozpočtu). Restaurant se nachází na místě někdejší staré hospody, která nabízela pohostinství spíše formanům či dráteníkům, a na kteréžto časy upozorňují i dobové fotografie na stěnách.

Kuřecí steak s americkými bramborami

 Jídelní menu:

Přiměřené, ale přitom pestré. Pro každý den v týdnu si lze vybrat ze standardního menu o dvou polévkách a čtyřech hlavních jídlech (nechybí ryba, omáčky, těstoviny ani pokrmy pro vegetariány) v ceně 15-15 Kč (polévka), respektive 60-75 Kč (hlavní jídlo). Kromě toho si můžete samozřejmě vybrat i z chutných minutek a specialit podniku. Slabší je nabídka dětských jídel, u nichž převažují smažené pokrmy. Jediný „úlet“ představuje v nabídce hanácká roštěná s „domácími“ americkými bramborami…

Interiér restaurantu Lažánky

 Nápojové menu:

Solidní nabídka včetně pšeničního piva Fénix pro milovníky pivní exotiky (podává se s pomerančem), ale jinak opět absence nabídky místních moravských pivovarů.

 Personál:

Příjemný, ochotný.

Plněná kuřecí kapsa s hermelínem, pečenými rajčaty a salámem herkules

Sociální zázemí:

Udržované s vtipnými fotbalovými brankami na pánských pisoárech.

Gambáč  s netradičně podávaným čajem vtipný návod pro vyprazdňování žíznivých štamgastů

Cenové rozpětí:

Nealko Rajec 22 Kč, Gambrinus 25 Kč, krkonošské kyselo 13 Kč, těstovinový salát 60 Kč, hanácká roštěná 78 Kč, plněná kuřecí kapsa s opékanými bramborami 134 Kč.

Údajně zapékaná kuřecí prsíčka s broskví, ve skutečnosti kuřecí stehenní řízek s broskví

 H O D N O C E N Í   -CC-:   Restaurant „Lažánky“

Návštěva zařízení: 28.8. a 30.8.2012

Vnější dojem:

Dům s nepřehlédnutelným světelným poutačem na příjezdu od Jeseníku do centra Javorníku, jen pár metrů od náměstí, kde se dá pohodlně parkovat. Nová fasáda si nezadá s čistým a udržovaným interiérem. Postarší dům poskytl majiteli možnost zřetelně oddělit prostory barovým výčepem na kuřácké a nekuřácké zóny a tím poskytnout pohodlí široké klientele. Nekuřácký salónek připomíná spíše útulnou vinárnu s příjemným posezením, kde můžete pojíst s dětmi a nebo si zde dát večerní dostaveníčko nad lahvinkou moravského vínka.

Jídelní menu:

Jak říká mistr Pohlreich, za lacino dostanete jenom blafy. A přestože je Javorník výspou Česka, v kuchyni zdejší taverny si tak zřejmě nepřipadají a zdejší šéf ví, jak si uchovat přízeň klientely. A to i té, která třeba jen projíždí. Stran specialit podniku je na jídelníčku poctivě uvedeno, z čeho je například Rychlebská bašta (kuřecí, vepřové a hovězí na grilu se žampiónovou omáčkou) a nebo Plzeňská pochoutka (kuřecí a vepřové na grilu se slaninou a sýrem). První za 160, druhé za 145 Kč. Pokud vás u některých pokrmů zarazí přece jen o poznání vyšší ceny, vězte, že se jedná o porce pro horskou túrou vyčerpané cestovatele, začínající na 200 g (Pfeffersteak či Tatarský biftek za 395 respektive 335 Kč), postupující přes čtvrtkilovou krkovičku na grilu (155 Kč) a 330-gramový dřevorubecký řízek (275 Kč) a vrcholící kilovým (!) pečeným kolínkem za 350 Kč. Naše redakce zvolila českou hotovku – vepřo, zelo, knedlo (150 g za 95 Kč). Tahle krmě může být v českých krajích prubířským kamenem nejednoho restaurantu. Tohle na pohled zcela jednoduché jídlo totiž můžete stejně tak spolehlivě zprznit jako předvést v tom nejlepším světle. A nám nezbylo než konstatovat, že javornická taverna v téhle české „klasice“ obstála! Mix houskového a bramborové knedlíčku (ten bramborový navíc v podobě bochánků), mix bílého a červeného zelíčka (každé chuťově správně odlišené) a navrch možná až příliš libové vepřové kýty (kousek tučného by neškodilo – pro ideál by se hodilo plecko na pečení).

Snad jen pozor na cizokrajné názvy v jídelníčku („gordon bleu“ opravdu tahá za uši) a na „katův šleh“. Tahle minutka, byť by se kuchař snažil sebevíc, se už jen svým zprofanovaným názvem hodí opravdu jen do III. cenové skupiny. Totéž platí i o smaženém rybím filé…

Nápojové menu:

Běžná klasika, snad jen nealko-pivo by mohlo být k dispozici když ne točené, tak alespoň v půllitrových lahvích (zatím se nabízí jen třetinkový birell)…

Personál:

Kromě výčepního „hovorí po slovensky“, ale jinak je pohledný a hlavně – šikovný. Bez něj by byla taverna asi „poloviční“…

Sociální zázemí:

Nehodnoceno.

Cenové rozpětí:

Česnečka 35 Kč, vegetariánský „zeleninový talíř“ (200 g) za 85 Kč, smažený kuřecí řízek (180 g) 95 Kč. V jídelníčku nechybí ani dětské pokrmy a ryby (pstruh na másle, kapr na česneku – 50 Kč/100 g). Pečená husa (1000 g) 350 Kč. Speciality viz výše.

H O D N O C E N Í  :   Taverna Javorník

Návštěva zařízení: 11.6.2010

Ještě donedávna platilo, že kilometr za Prahou začíná sherwoodská divočina, kde možná umí ještě tak čepovat pivo, ale flákota na talíři může být stejně tak z pašíka s červenkou jako z hrobníkova Azora. Jak moc se časy změnily, dokazuje příkladná rekonstrukce populárního říčanského restaurantu Jureček u břehu stejnojmenné říčanské „riviéry“. Skryt očím tranzitujících chalupářů či obchodních cestujících, je určen spíše domácím a nebo místa znalým fajnšmekrům. Služby poskytované mladou servírkou a mladým číšníkem (-CC- testoval Jureček 2x krátce po sobě a obsluhoval stále týž personál) a nabídka zdejší kuchyně si však zaslouží slušný příděl hvězdiček.

Vnější dojem:

Většina místních míří do restaurantu od parkingu, vzdáleného sotva 50 m (parking je součástí sympaticky vyhlížejícího koupaliště s travnatými plážemi). Restaurant je přitom ukryt za zelení, takže na vás „vykoukne“ opravdu až na poslední chvíli. Poutníci, kteří sem dorazí podél potoka Rokytky, budou mít sympatickou „chalupu“ v zorném poli po celou cestu kolem přírodního koupaliště. Objekt působí už na první pohled (díky nedávné rekonstrukci) důvěryhodně a v sezóně si můžete vybrat mezi posezením na prosluněné terase nebo uvnitř jednoduše, ale účelně zařízeného interiéru. Osobně jsem byl potěšen vyvýšeným „barovým“ posezením. Ubrusy zde nepěstují, zato se zde servíruje na bytelném a důvěryhodně působícím dřevě. Na dřevě je ostatně i „stálý“ jídelní lístek.

Nedostatky: Terasa, na kterou v poledne praží slunce, by potřebovala slunečníky.

Jídelní menu:

O vzhledu „stálého“ jídelního lístku již byla řeč, takže k jeho vlastní náplni. Běžné „lidovky“ zde nehledejte, ale stejně tak nemusíte mít strach z hezky ale pro našince nesrozumitelně znějící exotiky. Spíše lze z menu vysledovat, že zdejší kuchař svému řemeslu nejen rozumí, ale že ho i baví! Vybrat si můžete z půl tuctu předkrmů (od dietnějších salátů až po rafinované pole gras s višňovou omáčkou a toastem), cca čtrnácti hlavních jídel (minutky od ryb přes kuřecí a vepřové až po biftek z hovězí svíčkové) a obstojně pestré nabídky dezertů (zmrzlinové poháry, palačinky se švestkovými povidly, horké višně s vanilkovou zmrzlinou). Celkově příznivý dojem kazí snad jedině novodobé české národní jídlo „smažák“ s hranolky.

Denní nabídka se nese sympaticky v duchu stálého jídelníčku a v úterý 25. května jste si mohli dopřát například grilovaný kozí sýr s mandlemi a polníčkem, parmezánové rizoto s francouzskými kachními prsíčky a nebo dušenou hovězí roštěnou s omáčkou z červeného vína a švestkových povidel, zahuštěnou perníkem a podávanou s domácími špeclemi. A to završit jablečným štrúdlem s kopečkem zmrzliny. CC volil kuřecí závitky plněné šunkou, slaninou a nivou a šťouchanými brambory jako přílohou, to vše sympaticky ozdobené rukolou. A místo závinu jsme jako moučník  ochutnali horké višně s vanilkovou zmrzlinou. V obavách o kalorické následky jsme požádali o poloviční porci – a v tu chvíli na nás dýchlo slunné Trentino: s naším přáním nebyl nejmenší problém!

Aby snad ale nedošlo k mýlce, v nabídce nechyběla ani klasická rajská s knedlíkem a nebo smažený květák s bramborem. A polévky zde také umí, ať už hovězí vývar a nebo gulášovku. Prostě – pro každého něco…

Nedostatky: Denní jídelníček byl v úterý nadepsán jako pondělí 24. května.

Nápojové menu:

Zatím trochu slabina. Nápojový lístek chybí. Ne, že by v Jurečku nebylo co pít, Prazdroj zde mají slušně ošetřený, motoristé zde dostanou čepovaný Birell, ale přece jen – kdo zde hodlá strávit příjemné odpoledne, rád si počte i v nápojovém lístku a třeba dostane chuť na něco, co běžně v hlavě nenosí, že…

Personál:

Je otázkou, nakolik stíhá v plné sezóně, ale za našeho testování zvládal i některé „choulostivější“ situace. Dámě, propalující své plíce nikotinem zřejmě co čtvrt hodiny, taktně vysvětlil (aniž by ji odradil od posezení), že v době oběda se to v hlavní jídelně „jaksi nenosí“. A když si mladá mamina přišla poklábosit s kamarádkou a vyžádala si dětskou sedačku a „nějaké omalovánky“ pro svou batolící se ratolest, neexistoval žádný problém, naopak, bleskurychlý servis byl doprovázen příjemným úsměvem!

Sociální zázemí:

Bez připomínek. Zařízení je nové a přiměřeně udržované.

Cenové rozpětí:

Salát s grilovanými kuřecími prsíčky s česnekovým jogurtem pořídíte za 115 Kč, pikantní minutkový guláš z vepřové panenky s pečivem za 165 Kč, biftek s bylinkovým máslem a fazolkami pečenými se slaninou a česnekem za 320 Kč.

H O D N O C E N Í  :   Restaurant „Jureček“

Návštěva zařízení: 8.4. a 25.5.2010

Může existovat přiléhavější název pro občerstvovnu, která se sice zove restaurantem, ale nabízí atmosféru nefalšované prvorepublikové žižkovské pivnice? Žižkovští současníci nechť odpustí, ale „čo bolo, to bolo, ale terazky to stále nie je ono“.

A tak pokud chcete nasát dobu, kterou v Praze už snad ani nikdo nepamatuje, a v níž se štamgast takového poctivého zařízení dočkal nejen poctivé míry, ale i neméně poctivé kvality, měli byste se vypravit do míst, kde se Češi učívali obsluhovat nejen anglické krále, ale také císaře, sultány a maharádži a současně si vážit i toho nejobyčejnějšího štamgasta.

Oním místem, kde dodnes v každé druhé ulici narazíte na firemní štít a nebo třeba jen jmenovku s česky znějícím jménem, je Vídeň. Město, které už dávno není metropolí světové velmoci, jakou bývávalo v časech své největší slávy Rakousko-Uhersko, ale kde život plyne stále tak nějak uvolněně jako za časů habsburských mocnářů. Které má stejně tak cosi z německé důkladnosti jako francouzské frivolnosti a anglické hrdosti.

A tak pokud chcete nasát něco ze starosvětsky okouzlující atmosféry, můžete zkusit při své návštěvě Vídně zaskočit na pivko a nebo kus flákoty právě k Landsknechtovi…

*

Ragú s brusinkovou omáčkou a kroketami

Vnější dojem:

Nenápadný podnik na rohu Thurngasse a Porzellangasse s tabulemi popsaných křídou podobně jako na Žižkově nebo v Nuslích. Jen ulice a chodníky jsou tu o poznání čistší. Největší překvapení vás však čeká uvnitř. Žádní Ukrajinci ani pivní maratónci, ale směsice klientely z blízkého sousedství. Tu mladý párek, tam muž středního věku nad nějakými poznámkami, v rohu partička kamarádů, kteří si mají co říct, a o kus dál postarší paní v brýlích, možná paní učitelka na penzi. Stoly čisté s bílými (!) ubrusy, lustry, u kterých nechybí jediná žárovka, a to vše obklopené teplým dřevěným obložením, navozujícím domáckou atmosféru.

Jídelní menu:

S aktuální nabídkou se lze seznámit z již zmíněných venkovních tabulí, ale jinak si můžete v klidu prostudovat jednoduchý a účelný jídelní lístek. Ten platí pro celý týden (ve Vídni vědí, že než den co den přepisovat stále totéž, vyplatí se raději investovat ušetřený čas do péče o zevnějšek podniku). Nabídka se vás přitom nesnaží ohromit výčtem pokrmů, o kterých kdy kuchař slyšel, ale nabízí to, na co se může spolehnout, že vás uspokojí chuťově i kaloricky.

Jelení steak s červeným zelím a kroketami

 Nápojové menu:

Oporou podniku je samozřejmě pivo na nejrůznější způsoby (světlé, tmavé, ležáky několika druhů byť doménou je značka Kaiser), ale protože mezi klientelu patří i dámy, není problém si vybrat i z kvalitního vína.

Personál:

Obsluha nezapře, že je zavedena na „místní“ štamgasty a k „cizincům“, obzvláště pak cizokrajným, přistupuje s jistou obezřetností. Ledy počáteční nedůvěry však rychle roztají, když se ujistí, že jste si podnik nevybrali omylem, ale hodláte zde skutečně „pobejt“. Pak vám na talíři přinesou i vlastní srdce…

Sociální zázemí:

Vzorné.

Cenové rozpětí:

Vydatná bramboračka za 8,60 euro, kančí „eintopf“ s kroketami za 11,40 euro, ragú s brusinkovou omáčkou a kroketami za 12,60 euro, jelení steak s červeným zelím a kroketami 14,8.0 euro, dvojka červeného vína 2,90.

H O D N O C E N Í   :   Restaurant d’Landsknecht (Wien)

Návštěva zařízení: 11.10.2010

Vídeň se za časů císařství hojně inspirovala Francií a Paříží, takže není divu, když na vás z mnohých zákoutí metropole na Dunaji, dýchne cosi pařížské uvolněnosti a radosti ze života. Devátý vídeňský okrsek mezi Dunajem a Lichtenštejnskou zahradou takové pocity nabízí hojnou měrou. Malebné uličky s obchůdky s čerstvým pečivem, čokoládou nebo květinami a rodinné restauranty přímo vybízejí k návštěvě a ochutnávce. Inspiraci sladkou Francii ostaně připomíná i název uličky Servitek D’Orsay, kde se nachází jednak klášter servitů a také nevelký, ale útulný restaurant Serviten Stüberl.

Restaurant Serviten Stüberl

Vnější dojem:

Pečlivě udržovaný dům s restaurantem v přízemní rohové části se zahradním posezením. Uvnitř je poněkud těsno, ale jinak vše v duchu nefalšované vídeňské přívětivosti a elegance.

Jídelní menu:

Jednoduché na jeden jediný list, ale se zárukou prvotřídní kvality. Výběr ze dvou – pravých vídeňských – hovězích polévek a dále z lehčích pokrmů a minutek. Že v jednoduchosti spočívá genialita, svědčí mimo jiné i skutečnost, že v restaurantu se nebojí nabízet takové pochutiny jako restované knedlíky s vajíčkem a salátem nebo vepřová játra s brambory a petrželkou. Jinak ovšem nabídce vévodí například vepřové medailonky na zeleném pepři s kroketami a nebo hovězí guláš s knedlíkem a volským okem.

Vepřové medailonky na zeleném pepři s kroketami

 Nápojové menu:

V podnicích jako tento neexistuje, že by vás v patřičné cenové relaci nedokázali uspokojit. Snad jen zarytí milovníci českého chmelového moku budou muset vzít zavděk tím rakouským.

Personál:

Příjemný, ochotný. Už ve dveřích se vám věnuje někdo z personálu, aby vám nabídl co nejpříjemnější posezení podle vašeho vkusu a přání a dohlédl, abyste byli ke vší spokojenosti obslouženi.

Hovězí guláš s knedlíkem a volským okem

Sociální zázemí:

Jako ze škatulky.

Cenové rozpětí:

Polévky od 3,10 €, vepřová játra za 8,40 €, hovězí guláš s knedlíkem a volským okem za 11,90 €, medailonky na zeleném pepři s kroketami za 13,90 € a nebo vepřová kapsa podle servitů plněná houbami, slaninou, cibulí a papričkami rovněž za 13,90 €.

H O D N O C E N Í  :   Restaurant SERVITEN STÜBERL

Návštěva zařízení: 14.10.2010

Turistický středobod Moravského krasu pamatuje už veselejší časy. Krajina krásná, leč koupání v rybníků Olšovec lze koncem srpna doporučit toliko v neoprénu, jinak si uženete ošklivé kožné problémy. Obec také ještě čeká na vylepšení svého vzhledu, který kazí šeď oprýskaných domů včetně místního hotelu. Jen tu a tam zazáří novotou či vytrvalou péčí nějaký ten penzión a nebo ojedinělé občerstvovny, jako ta u hráze zmíněné vodní nádrže.

*

Kančí na víně  ve speciální „barevné“ úpravě…

Vnější dojem:

Veskrze přitažlivý s pohodlným parkováním. Zelení obklopená srubová stavba nepochybně láká jak turisty z blízkého kempu, tak ostatní návštěvníky zdejší lokality. Že nejde o žádný púětihvězdičkový restaurant, je zřejmé na první pohled, nicméně pět hvězdiček lze získat i v kategorii podobných zařízení, jako je to U hastrmana. Leč kouřem zadýmený lokál vás rychle vyžene na terasu, kde s údivem zjistíte, že lavice u stolů jsou pevně přibity do podlahy a jejich vzdálenost od stolu je zřejmě určena velmi, ale opravdu velmi snaživým pivařům, kteří by se jinak za stůl nevešli. Takže vám nezbývá, než se připravit, že pokud nemáte nad půldruhého centu živé váhy, budete se i jídla či pití poněkud hrbit.

Jídelní menu:

Na první pohled opět atraktivní a lákavé. Zvěřina, ryby jako candát nebo štika. Jenže pokud si objednáte takové kančí na víně, nebudete se stačit divit. Na talíři se totiž objeví fialové maso v barvě červené řepy, nad nímž by mistr pohlreich pronesl asi ty nejhorší kletby ze svého proslulého slovníku. „Díky“ tomu nemáte šanci poznat, jakou skutečnou úpravou ten divoký pašík prošel a kolik let nebo staletí (aby se patřičně rozležel) strávil v chladicím boxu. O mnoho lépe se kuchař nevyznamenal ani v případě minutky z kuřecího masa, která nebyla dostatečně propečená a na drůbeží maso překvapivě tuhá!

Kuřecí steak (polosyrový) s oblohou

Nápojové menu:

Přestože  se nacházíte na Moravě, kousek od Brna (Starobrno) nebo Černé Hory (tamní rovněž vyhlášený pivovar). Dočkáte se U hastrmana pražského Staropramen, případně Prazdroje. Na místní speciály si prostě musíte nechat zajít chuť.

Personál:

Mladá pohledná děvčata. Zda je to v jejich pracovní smlouvě nelze říci, ale pozor! Zakoukáte-li se příliš po jejich půvabech, rády vám začnou připisovat čárky na zkonzumovaném pitivu!

Sociální zázemí:

Nenavštíveno, nehodnoceno.

Cenové rozpětí:

Ceny relativně příznivé, ale vzhledem ke „kvalitě“ podávaných pokrmů je lépe si zde dát raději jen to pivo a za jídlem vyrazit do blízkého okolí, kde jsou podniky o dvě třídy lepší.

 H O D N O C E N Í   -CC-:   Pohostinství U Hastrmana

Návštěva zařízení: 25.8.2012

]]> http://www.ceskycestovatel.cz/pohostinstvi-u-hastrmana-jedovnice/feed/ 0 http://www.ceskycestovatel.cz/motorest-munster/ http://www.ceskycestovatel.cz/motorest-munster/#comments Sat, 06 Apr 2013 11:13:01 +0000 Frank http://www.ceskycestovatel.cz/?p=194 Celý příspěvek →]]> Jsou trasy, kde o motorest takřka nezavadíte a když už, tak vám pustí žilou (tedy portmonkou), že se nestačíte divit, aniž by přitom nabídli odpovídající luxus (dálniční štreka Praha – Rozvadiv budiž dostatečně odstrašujícím příkladem). Na druhou stranu existují cesty, lemované motoristickými osvěžovnami takřka v každé vesnici. V tomto směru si naopak zaslouží hvězdičku komunikace E442 mezi Hradcem Králové a Litomyšlí. Zde také u křižovatky v obci Jaroslav najdete motorest Münster. Navzdory německy znějícímu názvu vás obslouží česky, nám se věnovala sympatická servírka Jiřinka.

Vnější dojem:

Zvenčí tedy nic moc. Nebít poměrně výrazného nápisu, snadno byste objekt přehlédli. Upoutávky pár set metrů před podnikem při hlavní silnici by určitě neškodily (ale možná jsou zde už zavedení na stálé štamgasty). Uvnitř však podnik zdobí útulná atmosféra a čistota (bílé ubrusy opravdu „svítí“). Spíše než vzhled tuctového motorestu připomíná klasickou venkovskou hospůdku s výčepem a rustikální výzdobou, kde se však minimálně v poledne nekouří. Slabinou je nevelké parkoviště (či spíše parkovišťátko), navíc v bezprostřední blízkosti křižovatky (pro zájemce o občerstvení přijíždějící od Litomyšle dost nepraktické).

Jídelní menu:

Na venkovskou hospůdku relativně minimum hotovek (pouze tři), který však vévodí zvěřinový gulášek. My ochutnali vydatnou přesnídávkovou česnečku s opečeným chlebem, šunkou, sýrem a ještě trochou zeleniny. Možná si řeknete, že všeho moc škodí, ale nic z toho nepřebíjelo hlavní chuť  a polévku můžeme klidně doporučit. Stejně tak jako předkrmovou topinku s drůbežím masem a taktéž se sýrem.

Nápojové menu:

Vyhovující nabídka, snad jen nealko pivo by sneslo větší výběr.

Personál:

Příjemný, pohotový, chcete-li si počíst v menu, nespěchá na vás, ale všímá si, kdy už si chcete objednat.

Sociální zázemí:

Zpravidla největší slabina podobných menších podniků. V tomto případě naopak příjemné překvapení. Přestože se toalety nacházejí až na konci potemnělé chodby (a ještě za rohem), na první pohled je vidět, že je můžete použít bez nejmenších obav. Čisté, s pákovým umyvadlem a zásobou papírových ručníků na jedno použití.

Cenové rozpětí:

Vydatná česnečka česnečka 20 Kč, topinka 38 Kč, hotovka kančí za 82 Kč, nealko birell 20 kč.

H O D N O C E N Í   -CC-:   Motorest Münster

Návštěva zařízení: 5.10.2010

Abychom našim čtenářům přiblížili ukázkový podnik, s kterým poměřujeme většinu zařízení, zvoucích se restauranty, nabídneme vám krátkou exkurzi do míst, odkud pochází i foto ze stránky KDE POJÍST-KDE POPÍT. Prosím, seznamte se: hotel Du Lac. Ne, není to žádný Ritz či Carlton, ani Hilton nebo Sheraton. Naopak, je to hotel pro cestovatele a zejména milovníky zimních sportů, který určitě už nejeden našinec mohl navštívit. Leží v dolomitském středisku Molveno kousek od stejnojmenného jezera a jedná se o rodinný podnik s nepočetným, leč vzorným personálem. 

Vnější dojem:

Zvenčí i zevnitř naprostá jednička. Možná až trochu kýčovitá ukázka soudobé jihotirolské (a možná i poněkud prefabrikované) architektury. Každopádně parkování i přístup do podniku je velmi dobře promyšlený, i když by mu nepochybně slušelo kryté podzemní parkování. Ať je léto nebo zima, okolí hotelu je vzorně uklizeno, takže ani personál nemá problém, že byste jim uvnitř „nahamtali“. Restaurační jídelně předchází ve zdejších krajích obvyklá klubovna s barem pro chvíle nad sklenkou vína nebo kávičky. Jídelna je samozřejmě ve stylu alpských horských středisek zařízena jak pro posezení párů, tak početných skupin a stoly nesou těžké dvojité ubrusy, které se automaticky mění po každém jídle (snídani, obědu, večeři, případně po každém potřísnění).

Jídelní menu:

Hotely typu Du Lac zpravidla nenabízejí sáhodlouhé jídelníčky, ale o to více si jejich kuchaři dávají záležet na přípravě a úpravě jídel, nad nimiž by nepochybně zaplesalo i srdce mistra Pohlreicha. Zdejší kuchař, to není ani tak mistr kuchař, jako kuchař „hračička“, který i z obyčejné polévky dovede vykouzlit zážitek a pověstnými jsou zejména jeho „pajduláci“, které tvoří z bramborové kaše a jiných příloh. O přípravě masa (lhostejno zda hovězího, vepřového, jehněčího nebo ryb) ani nemluvě. Každá součást pokrmu má na talíři své specifické místo, kde se kulinářský požitek pojí s výtvarným. Tváří v tvář umění zdejšího kuchaře vám o to víc přijde vnější fasáda hotelu trochu fádní, byť nablýskaná. A ještě něco – pověstné italské miniporce bohatě vynahrazuje pět chodů (večeře), zahrnujících studený a teplý předkrm, polévku, hlavní chod a sladký moučník. Kromě toho se ještě můžete nacpat zeleninovým salátem ve formě volného výběru ze syrových i různě upravených (podušených, nakládaných) surovin.

Nápojové menu:

Chtělo by se napsat, že vše, co lze v Itálii prolít hrdlem, zde můžete mít. Ne tak docela, ale samozřejmě v zemi vinařů je chloubou každého takovéhoto podniku naprosto skvělá vinotéka.

Personál:

Nemyslete si, že podniky jako Du Lac stojí a padají na protřelých profesionálech s praxí ze světových grandhotelů. Opak je pravdou. Většina číšníků a servírek jsou buďto ratolesti majitelů a nebo zacvičující se omladina, která se zde teprve učí, jak „obsluhovat anglického krále“. Přesto nebo právě proto kmitá jako švýcarské hodinky a úsměv na tváři ve spojení s maximální snahou splnit každé, snad dokonce ještě nevyřčené přání, je naprostou samozřejmostí.

Sociální zázemí:

Zabývat se sociálním zařízením u podniků z Alp a vůbec na západ a na jih od Aše zavání tak trochu degradací nebo neznalostí. Zdejší zařízení jsou právě těmi, od nichž se člověk zpravidla učí a kde okukuje, jak co má vypadat a čím vylepšit vlastní středoevropskou osvěžovnu.

Cenové rozpětí:

Cenové relace hotelu Du Lac jsou samozřejmě vyšší, než v obyčejné stravovně v podhůří Alp. A ne, že by se takové zařízení nenašlo někde v Praze či Brně. Jenže Du Lac se také nerozkládá na hlavní milánské nebo římské třídě, ale ani ve vysloveně lyžařském top středisku typu Madonny do Campiglio nebo Svatého Mořice. Molveno je sice rychle se rozvíjející ubytovací zázemí pro oblast Paganelly, ale toť vše. V porovnání s dnešními českými horskými restauranty se přitom cenový rozdíl už stačil smazat, zatímco v kvalitě mezi oběma ještě občas zeje propast rozměrů Macochy.* Cenové relace v hotelu Du Lac přitom nejsou nijak děsivé. Sedmičku kvalitního italského vína zde pořídíte levněji než doma.

H O D N O C E N Í   -CC-:   Hotel Du Lac

Návštěva zařízení: únor 2007-únor 2009

*) S kvalitou hotelového restaurantu Du Lac samozřejmě nepoměřujeme horská bistra a hospůdky při sjezdovkách, kde jsou jiné podmínky! Přesto i v tomto směru ty alpské mají blíže k restaurantům, zatímco ty české ke knajpám…

]]> http://www.ceskycestovatel.cz/restaurant-du-lac/feed/ 0 http://www.ceskycestovatel.cz/cafe-09/ http://www.ceskycestovatel.cz/cafe-09/#comments Sat, 06 Apr 2013 11:02:05 +0000 Frank http://www.ceskycestovatel.cz/?p=187 Celý příspěvek →]]> Kavárny nejsou zrovna typickou osvěžovnou cestovatelů, ale jsou zařízení, kam cestovatele zavede kupříkladu studium podkladů pro budoucí expedici. A potom jeho žaludek a chuťové buňky určitě nezhrdnou nějakou tou kalorií během studia map a bedekrů v patřičně vybavené a zařízené knihovně. Samozřejmě, že takový podnik nebudeme očekávat v zařízení obvodního nebo okresního formátu. My jsme měli možnost vyzkoušet zařízení Moravské zemské knihovny v Brně. Objekt současný a nepřehlédnutelný (tím se ještě neříká, že dokonalý), ale zatímco zvenčí vás dvakrát neoslní, uvnitř skýtá dostatek světla, klidu a studijní intimity. A totéž lze v podstatě říci i o kavárně Café 09 v přízemním podlaží.

Vnější dojem:

Veskrze příjemný. Z velkých oken mírně pod úrovní chodníku je výhled do parku (a nikoli na rušnou Kounicovu třídu  se zastávkou místních šalin (pro ty, kdo neznají místní hantec – tramvají) a převažující oranžová barva interiéru navozuje důvěryhodný pocit optimistické atmosféry. Prostor vyplňuje upozaděný bar, ozeleněný sloup a schodiště do parteru. Prostě prostor, kde si každý najde své místo, ať už ke studiu, nebo k pročtení zpráv z denního tisku, který je samozřejmě k dispozici v obstojném výběru.

Jídelní menu:

Na zařízení tohoto druhu až nezvykle široký. Možná až příliš, protože než stačíte prolistovat stěží jeho polovinu, už je tady objednávající personál. Příjemný, úslužný, ale – ale přece jen jaksi z českých a moravských krajin zvyklý, že si rychle objednáte co nejvíc a pak „dáte chvilku pokoj“. CC si protentokrát objednal spíše něco lehčího (přesnídávkového). Takže grilovaný klobásek německého typu  (na Moravě se tato uzenina skloňuje v mužském rodě) plus „to ostatní“. Tím „ostatním“ je hořčice, kečup (tohle kulinářské barbarství ve spojení s jinak chutnou uzeninou asi leckomu způsobí kopřivku), syrová zelenina (tou se snad nic zkazit nedá) a příjemné překvapení – ve vajíčku obalené a osmažené toasty. Jinak těžiště kalorických pochutin těží z rychlé a jednoduché italské kuchyně – pizza na tucet způsobů.

Nápojové menu:

Nepochybně podstatná přednost podniku. Koneckonců, najíst se zde můžete, ale nemusíte. Sklenku nebo šálek moku si tady však ale dá každý. Takže nabídka splňuje i ta nejnáročnější měřítka. Jako pivo se zde čepuje Budvar a dostanete zde i Carlsberg nebo mexickou Coronu (každému, co jeho jest…). Slušnou nabídku představuje i míchané nealko. V nápojovém menu figuruje i budvar nealko, ale nám se dostalo pouze točené kofoly (ale kvalitně točené). Specialitou je tzv. španělská nabídka, jejíž součástí je i doutník (zda ho však lze při absenci popelníků vykouřit přímo v kavárně, je tak trochu otázkou…). Špičkové je servírování kávy. Je vidět, že personál ve škole nespal a servíruje espresso lungo se zvláštním šálkem horké vody a sklenicí studené.

Personál:

Nepochybně dobře zacvičený. Pozorný, hbitý, ale – ale trochu uniformní. Jistě, úsměv nechyběl, ale poznáte, kdy je to z povinnosti a nebo ku spokojenosti zákazníka.

Sociální zázemí:

Není součástí kavárny, ale přízemí knihovny. Vzhledem ke „stáří“ objektu logicky velmi uspokojivé.

Cenové rozpětí:

Klobásek 49 peněz, půllitr točené kofoly 29 peněz, pizzy za standardní cenu 79 peněz, míchané nealko cca 65 peněz, Budvar 29, Carlsberg 35 a corona 69 peněz (samozřejmě v Kč).

H O D N O C E N Í   -CC-:   Café 09

Návštěva zařízení: 4.10.2010